Redakce se snaží být vaším souputníkem ve slově a víře a ráda zveřejňuje příběhy vašeho života. Většinou se ale dostanou ke slovu naši faráři, duchovní a již méně obyčejní věřící.
To je dáno tím, že obvykle píšeme o různých akcích, které organizují naši duchovní. Prosíme je ale, aby nám také mimo jiné vyprávěli o svých věřících, na které vzpomínají a myslí. Jsme rádi, že biskup Pavel Pechanec si takto ve svém nedělním zamyšlení vzpomněl na jednoho ze svých věřících a napsal o něm. Níže je příběh, který jsme vyňali z biskupova nedělního slova.
Po přečtení dnešního evangelia jsem si vzpomněl na bratra Karla z Českého Dubu. Bydlel několik let v místním domově důchodců a pravidelně každou neděli chodil na naše bohoslužby. Když přišlo další období jeho stáří, byl umístěn na uzavřené oddělení Domova důchodců, protože se jevil místy trochu zmatený, nejistý. Kvůli bezpečnosti byl tedy vlastně "pod zámkem". Zdálo se někdy, že příliš nevnímá dny a lidi kolem sebe. Po fyzické stránce byl vlastně fit, ale určitá uzavřenost a zmíněná nejistota jej poněkud diskvalifikovala z běžného života. Přesto neděli, co neděli, po jistém čase začal dál přicházet na bohoslužby do Husova sboru.
Když jsme se jej ptali, zda jej v domově pustili jen tak samotného, tak pokrčil rameny a další neděli přišel zas. A já pak jednou zjistil, jak z uzavřeného oddělení prchá. Na schodech byla mříž, člověk musel mít klíč, anebo zazvonit na sestru, aby jej pustila. Bratr Karel ovšem přišel na způsob, jak trochu gymnastickým způsobem se vyhnout mříži a bokem po schodech přelézt zábradlí. Nevím, jak věděl, že v daný den je skutečně neděle, ale přišel. Liturgii a písně znal stále na výtečnou. Přijít v neděli na bohoslužby, bylo pro něj podle všeho velmi důležité. Možná mu to dávalo nejen vědomí vnitřní svobody a sebe hodnoty, ale také určité potřeby řádu, která jej vytahovala z chaosu vždy nějak omezeného světa. Neděle mu dodávala jistotu, posilovala jej, povzbuzovala pro další dny.
Jsem přesvědčen, že to je právě hlavní smysl sedmého dne. Daný řád nám není nabídnut proto, abychom se v něm cítili uvěznění, omezení a slabí, ale naopak, abychom díky sedmému dnu prožili intenzivněji vděčné chvíle a těšili se ze života.
Evangelium: Lukáš 13, 10-17
V sobotu učil Ježíš v jedné synagóze. Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit. Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“ a vložil na ni ruce; ona se ihned vzpřímila a velebila Boha. Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní.“ Na to Pán odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?“ Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal
Celé nedělní slovo Pavla Pechance ZDE
Ilustrace: Matthias Gerung, Ježíš uzdravuje v sobotu postiženou ženu
