(ČZ 32/2025) Ježíš řekl: „Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království...
Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřete si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. Uvažte přece: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“
Z Lukášova textu ze 12. kapitoly by skoro každá věta stála za vlastní zamyšlení. Už ten začátek našeho úryvku jako by promlouval přímo do naší doby: „Neboj se, malé stádce.“ Nemáme se bát, přestože je nás málo? Nebo jsou to dvě samostatná sdělení? Nebojme se. Ale čeho? Zde ať si, prosím, najde každý svou odpověď, každý máme jiné strachy a jiné obavy. Přesto k nám doléhají slova „Neboj se“. Malé stádce může mít velkou sílu, když se ale díváme do našich sborů, často vidíme stádečko opravdu malinké, až nicotné. Nicméně i ono má svou velikou platnost, protože zjišťujeme, že našemu Otci se zalíbilo dát nám království. Nikde nenajdeme podmínku typu „až vás bude v kostele 150, dám vám království“. Jakkoliv je nás třeba málo, Otec o nás ví, všímá si nás a chce nám dát dokonce království.
Přicházejí však také pokyny. Máme prodat a rozdat, co máme.
Zní to naléhavě. Pokusme se ale představit si, co by se stalo, zachovali-li by se takto všichni. Všichni by se všeho zbavili a pokusili se to rozdat lidem v okolí, kteří by se ale také již všeho zbavili. Vidím v tom tedy spíše návod k tomu, abychom vše, v čem máme přebytek, poskytli lidem, kteří trpí nouzí. Je zde trochu problém – co je přebytek a co je nouze? Na to si ale většinou také dokážeme odpovědět podle místa, času, situace.
Pak čteme pokyn, abychom si opatřili měšce, které se nerozpadnou. Mám měšec, ale jeho trvanlivost není nekonečná. Mám peněženku, ale ta se už rozpadá. O co tedy jde? Nu, čtěme dále. Máme si také opatřit nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane (ano, to zní věrohodně) a kde mol neničí. No… Slyším-li poklad, vidím kovy a nerosty. Interakce mola s kovy a nerosty zpravidla neublíží ani jednomu, a když už, tak molovi. Nejde tedy o poklad pozemský. Jako bych nyní od laskavých čtenářů slyšel: „To jsme přece hned věděli, to bylo jasné!“ Samozřejmě. Zloděj a mol – ukradení a zničení. Náš poklad v nebi, což zjevně nejsou kovy a nerosty, je v tom případě neukradnutelný a nezničitelný. Náš poklad v nebi nemohou zničit lidé, okolnosti… ale ani my sami. Nebo ano? Omlouvám se, jsem zvyklý spíše ponoukat otázkami, než dávat jasné odpovědi.
Ale abychom se posunuli. Naše lampy mají svítit, máme očekávat Pána, On sám nás bude u stolu obsluhovat, zastihne-li nás bdící. Máme být neustále na hlídce a bdít a očekávat? Obrazně řečeno – ano. Asi se po nás nechce, abychom už nikdy neusnuli a neodpočinuli si, spíše mi na mysl přišel takový výjev, kdy má člověk uklizeno a zabaleno na cestu. Neví, kdy se na ni vydá, ale zabaleno má. Pak jen stačí pokyn, on popadne pomyslná zavazadla a jde.
Bude to v hodinu, kdy se toho nenadějeme. Vracíme se pomalu na začátek. Nevíme, kdy to bude, nejsou dány žádné podmínky, ale ani není dán žádný návod, jak to zjistit. Může to být v hodinu naprosto všední, nebo třeba v hodinu naprosté radosti, nebo i v hodinu úplného zoufalství. Nevíme. Ale nechce se po nás, abychom věděli. Chce se po nás, abychom byli připraveni. Protože náš Otec nám chce dát království.
Náš dobrý Bože, neustále tě o něco žádáme,
ale sami dobře víme, že bychom měli hlavně děkovat.
A tak ti děkujeme za vše, co pro nás děláš,
i když to někdy neodpovídá našim představám.
A děkujeme ti za to, že ti nejsme lhostejní,
že si všímáš i těch nejnepatrnějších.
Amen.
Autor: Vladislav Pek
Český zápas č. 32/2025 z 10.8. 2025
Obrázek: William Blake Richmond (1842–1921): Hle, ženich přichází (ca 1903), (Wikimedia Commons).
