(ČZ 24/2025) Ježíš řekl: „Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli...
Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.“
Minulou neděli jsme oslavili seslání Ducha svatého. Přímluvce, kterého posílá Otec ve jménu Kristově, aby nás naučil a připomněl nám všechno, co Pán Ježíš řekl (Jan 14,26). A první, co v nás Duch svatý vyvolává, je otázka. Jaký je vztah mezi Otcem, Synem a Duchem svatým? A spolu s otázkou dává nám Duch také odpověď. Bůh žije svým vnitřním životem a my do něj smíme nejen nahlédnout, smíme jej i zakusit.
Dnešní 8. kapitola knihy Přísloví nás překvapuje. Není souborem krátkých ponaučení, jak jinak v jejím textu bývá obyčejem. Je velkolepým chvalozpěvem Moudrosti – věčné, Bohu vlastní, zosobněné. Jak bychom si nad těmi krásnými slovy nevzpomněli na první verše Písma svatého: „ … a nad vodami vznášel se Duch (rozuměj Dech) Boží…“ (Gn 1,2). A proč vlastně nesouhlasit s mnohými vykladači Písma, kteří vnímají tento nádherný text jako svědectví o vlastnostech Ducha svatého. Potěšení Božího, jehož potěšením je být s lidskými syny. A tento dar dává nám Otec ve jménu Syna. A co má Otec, má Syn a vše, co zvěstuje a dává, dává Otec i Syn, neboť „všecko, co má Otec, jest mé,“ praví dnes Pán Ježíš.
Nenajdeme nikde jinde v Novém zákoně místo, kde by nám Pán otevřel tajemství sv. Trojice hlouběji a upřímněji, než právě zde. V jeruzalémském večeřadle, krátce před svou smrtí na kříži. Při loučení s učedníky. Vždy, když se loučíme, vnímáme nejintenzivněji to, co k druhým cítíme. A také často mluvíme o tom, co má pro nás tu největší cenu. I Pán Ježíš takto cítil a takto se s učedníky loučil. Co má tu největší cenu? Pravda, říká Pán. A Láska. „Co má Otec, jest mé“ … nejvíce společného mají ti, kdo se nejvíce milují. Otec, Syn a Duch. Láska je Pravdou, kterou Duch zvěstuje. Tím, že je s námi. Tajemství svaté Trojice je prosté a přece tak nevšední a mocné. Bůh, který je Láskou, se o svoji Lásku, která je Pravdou, dělí. Dělí se o ni s námi. A tak sám o sebe.
Neboť Láska, to je vztah. A vztah je smyslem života. Duch svatý – Bůh sám je s námi a v nás. A v něm Otec i Syn. A my v něm. „Bůh v nás a my v Bohu,“ jak vyznáváme každou neděli. Jsme přijati, píše dnes apoštol Pavel v listu Římanům. Jsme přijati do společenství čisté Lásky a Pravdy. Do společenství života, kterým je Bůh Otec, Syn a svatý Duch a … A my. My, pozvaní a přijatí. Jak veliký dar. A také veliké poslání a povolání. Bůh se s námi dělí sám o sebe. I my se tedy podělme sami o sebe – s Ním i našimi bližními.
Modlitba Mikuláše z Flüe:
Můj Pane a můj Bože, vezmi ode mne všechno, co mi brání na cestě k tobě!
Můj Pane a můj Bože, dej mi všechno, co mi pomáhá na cestě k tobě!
Můj Pane a můj Bože, vezmi mne mně samotnému a dej mne tobě do vlastnictví! Amen.
Autor: Vladimír Hraba
Český zápas č. 24/2025 z 15.6. 2025
Obrázek: Hendrick van Balen the Elder (1573–1632): Svatá trojice (1620), Sint-Jacobskerk (Antwerpy), Wikimedia Commons.
