(ČZ 16/2025) Je-li křest ponořením do pravdy, pak je především ponorem do smrti.
Řecký výraz „baptisma“, který do češtiny překládáme jako „křest“, znamená doslova „ponoření“. Co se děje při křtu? Jsme ponořeni do pravdy o sobě samých. Pravdou je, že potřebujeme očištění, vysvobození k novému životu, osvícení k rozpoznání, kým doopravdy jsme a co je základem naší identity.
Určitě se vás už lidé ptali: „Věříte v po-smrtný život?“ Sousloví „posmrtný život“ je sice nesmyslné, protože smrt je protikladem života, ale tušíme, co se ukrývá za otázkou – pudový strach z nebytí, z neznáma, které je nepopsatelné, mimo jakoukoli zkušenost. Odpovídám na ni: „V posmrtný život nevěřím. Není důvod. Už jej přece žiju!“
Je-li křest ponořením do pravdy, pak je především ponorem do smrti. Pokřtěný člověk prošel smrtí, zemřel, přestal být. Spojil se s Kristem v jeho smrti, kterou on podstoupil za nás, kvůli našemu očištění ode všeho, co ve svých důsledcích vede k naprostému zániku, ke zničení člověka a vlastně i celého stvoření.
Tradičně se to vyjadřuje nepopulárním slovem „hřích“. Mohli bychom si je vyložit jako „zcestí“. Říci „žiju v hříchu“ je podobný nesmysl jako „posmrtný život“, protože hřích je sejitím z cesty života, skluz do smrti. Na této šikmé ploše se Ježíš „svezl“ z lásky k nám a všechnu její zničující a pohlcující zcestnost vzal hrdinsky na sebe. Ponořil se do černé díry smrti, křížem pronikl do srdce temnoty.
Ve křtu jsem se i já ponořil do závratné hlubiny tohoto mystéria. Spolu s Kristem jsem zemřel. Moje zcestnost, moje viny, moje dluhy, to vše bylo anihilováno, přestalo existovat. Proč tedy ve mně i nadále – k mé škodě i škodě mých bližních – působí jakési „zbytkové reziduum“ onoho prastarého zla?
Protože nyní jsem teprve v procesu vynořování ze smrti. Postupně si osvojuji „druhou stranu“ pravdy o sobě samém – s Kristem jsem také vzkříšen a můj „posmrtný“ život už není můj, nýbrž jeho! S Kristem jsem znovu začal být, znovuzrodil se. Platí, co mi s úsměvem pověděl profesor David Holeton: „Lukáši, křestní voda ti za ušima ještě neoschla!“
Děkuju vám, bratře profesore. Učím se přijímat, že ve spojení s Kristem se i na mě vztahuje Boží oslovení: „Ty jsi můj milovaný syn, tebe jsem si vyvolil.“
(zamyšlení na svátek Křtu Páně)
https://www.mysterion.info/blog/
Lukáš Bujna
Ilustrační foto: Jan Hudáč, Člověk a víra
Český zápas č. 16/2025 z 20.4. 2025
