V lidském životě je mnoho nespravedlnosti, ale také doufání, že spravedlnost přeci jen přijde.
Člověk, když je sražen k zemi, doufá, že opět povstane a touží, aby byl naopak sražen ten, kdo ho srazil. Člověk doufá, že se všem zlým lidem, všem podvodníkům, všem zločincům tak či onak vrátí to, co spáchali. Člověk doufá, že budou odhaleni a potrestáni ať už světskou mocí nebo osudem. A často to tak bývá. Ale zdaleka ne vždy.
Nejen křesťanské náboženství se snaží s touto anomálií v předpokládané spravedlnosti a rovnováhy nějak vyrovnat.
Víra v absolutní spravedlnost sebou přináší víru ve spravedlnost přesahující lidskou smrt. Víra ve spravedlnost přesahující smrt pak sebou přináší víru, že smrt opravdu není koncem lidského života. Má-li spravedlnost být naplněna, pak utrpení musí být nahrazeno slastí a smrt životem.
Utrpení, ponížení, potupení, chudoba, bolest - to vše je vstupenkou do jiného rozměru, rozměru spravedlnosti a plné lásky. Ta vstupenka je vlastně pasem Božího království. Zní to jako boží milost… ale je v tom kus spravedlnosti, kterou je Bůh sám.
Je možné oponovat, že ani sebevětší utrpení není automatickou vstupenkou, že jsme lidé vesměs špatní a všichni potřebujeme amnestii – milost a odpuštění. To ovšem evangelista Lukáš v našem textu neřeší. Hladoví budou nasyceni, nešťastní se budou smát, potupení a pošpinění, vymazaní a prokletí kvůli Kristu, budou mít hojnou odměnu … v nebesích, tedy u Boha, tam, kde je dobré mít své srdce a poklady, které nerezavějí ani nehnijí.
Boží spravedlnost někdy přichází mezi nás a někdy naopak my přicházíme do Boží spravedlivé náruče, spravedlnost není protiklad lásky, je to druh lásky, forma lásky či jedna ze stran lásky.
Je-li v lidském světě spravedlnost, je logické, že zlé činy, zlo se vrací, obrací proti těm, kdo ho páchají. A opět, ne-li za života, pak po smrti. A pokud Bůh odpustí, je to jeho královské právo, které přesahuje zcela vše, a podle hlubokomyslných teologů může vše odpustit, tím, že vše to zlo nechává padnout sám na sebe v Ježíši Kristu, v sebeobětování na kříži.
Ježíšova čtyři blahoslavenství v Lukášově podání přecházejí do čtyř „běda vám“. Běda bohatým, běda nasyceným, běda smějícím se, běda těm, kdo jsou všemi chváleni. Je to varování.
Lukášovo evangelium je velmi sociální … a tak myslím, že nakonec nejde o to, že se musíme tvářit nešťastně, být všem odporní, být hladoví a chudí, být opovrhovanými askety. Jde spíše o to, abychom se dělili o své štěstí, abychom pečovali o nešťastné, abychom se nepovyšovali nad chudými, ale dělali vše pro svět, ve kterém nebude bídy a do očí bijící sociální nerovnosti.
Slušný člověk si nemůže užívat bohatství, když jeho bratr žije v chudobě… a křesťanství hovoří právě o všelidském bratrství a sesterství, o sourozenectví, které vyplývá z toho, že jsme v posledu všichni potomci jedněch rodičů, děti jednoho Boha.
To vše neplatí jen o sociální nerovnosti. Je to o lidském štěstí, o možnosti užívat života, o solidaritě i v této oblasti. Když třeba vidím, jak má někdo od narození postižené dítě, je mi jasné, jaká na jeho rodičích, ale i sourozencích leží tíha. Každému z nás se to mohlo stát, každému z nás se mohlo narodit těžce poškozené dítě. Jak velká je ale solidarita od širší rodiny, od přátel, od sousedů, od společnosti.
Naše štěstí nemůže být čisté a úplné, když musíme hledět na bolesti druhých. Můžeme míjet bezdomovce a říkat si, že to není náš problém…, že je to vina někoho jiného. Ale plné štěstí pak uniká i nám.
Pamatuji se, jak naši známí v Holandsku kdysi jeli na dovolenou na pláž kamsi do Indonésie. Pár dní krásných, a pak přišla ta strašná vlna - tsunami. Utekli včas, přežili, a možná ani ten kus jejich pláže nebyl zcela zničen, aby si tam nemohli zase druhý den lehnout… ale to prostě nešlo. Museli se pokusit nějak pomáhat místnímu obyvatelstvu. I když to po nich místní nevyžadovali. Prostě, nelze si užívat odpočinku, když jsou druzí postiženi pohromou.
A tak bychom to měli cítit v celku tohoto světa… do ráje se nelze nacpat sám, lze tam jen vkráčet ruku v ruce s druhými.
A nejde o almužnictví, nejde o to, aby ti bohatí tu a tam někde z lítosti či pro lepší image přispěli. Jde o společné vytváření světa, ve kterém může být všem dobře. Světa, který směřuje k myšlence, se kterou byl stvořen.
Bohatství a chudoba je relativní. Jsme ti chudí nebo ti bohatí? Nevím, zda to máme, když pohlédneme na sebe brát podle průměrné mzdy či podle mininimální mzdy? Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců v Praze dosáhla ve 3. čtvrtletí roku 2024 hodnoty 55 854 Kč. Minimální měsíční mzda byla v témže roce 18 900 Kč. Hranice příjmové chudoby byla 13 350 Kč za měsíc.
Jsme chudí nebo bohatí? Máme vlastní byt nebo jsme v nájmu bez jediné nemovitosti? Jak zdravě si můžeme dovolit jíst?
Jsme chudí nebo bohatí?
Neumíráme hlady a neprší na nás, máme střechu nad hlavou? Máme za to být vděční?
Asi víte, jaký je zásadní rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista říká: "No horší to snad být nemůže..." a optimista na to: "Ale může, ale může!"
Mluvím o bohatství hmotném, ale ono to není jen o hmotě, vždyť bohatší se mohou lépe a snáze vzdělávat, mohou snáz cestovat a tak dále. Je to samozřejmě o moci, o možnostech.
Ale také víme, že ani to není vše, jsou lidé, co mají takříkajíc vše a přeci nejsou spokojení, dostávají se na drogy, sebevraždí se. I bohatí mohou být hluboce nešťastní, štěstí není jen o moci.
Nikdo už si v církvi dnes netroufne říkat: „Ty jsi moc bohatý, takoví se do božího království nemohou dostat.“ Křesťané akceptovali kdejaké krále a císaře a oligarchy … a jen doufají, že ze svého bohatství něco ukápnou. Je to vyprázdnění radikality původní křesťanské zvěsti. Na druhou stranu, neumím si představit, že by církve dnes kreslily dělicí čáry, kdo se ještě do nebes dostane a kdo už ne. Věříme, že na to nemáme právo, že to všechno máme nechat na Bohu, a že opravdu můžeme jen apelovat. Apelováním nemyslím strašení. Můžeme vyzývat a sami se snažit se o spravedlivější svět.
Bůh suď. A buď milostiv nejen k těm, na které se moralisticky s pohrdáním díváme, ale také k nám, pokrytcům, kteří vidíme třísku v oku druhých a vlastní trám nevidíme.
Tomáš Novák
