(ČZ 51/2024) V události, která se odehrála při návštěvě Alžběty v judských horách, poznáváme Marii, která zpívá.
Zaznívá její píseň začínající slovy: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu mém spasiteli“ (L 1,46). Je to dopověď na sdělení její příbuzné Alžběty, matky Jana Křtitele, že Marie se stává matkou samotného Pána (L 1,43). V Novém zákoně je zaznamenán text jejího vděčného a radostného chvalozpěvu. Tento chvalozpěv nazývaný latinsky Magnificat byl nesčetněkrát zhudebněn. V našem Zpěvníku je jeho verze s názvem „Velebí duše má svatého Boha“ s hudbou Josefa Bohuslava Foerstra a s textem Zdeňka Trtíka (Zpěvník CČSH, č. 209). Marie navazuje na ženy izraelského národa, které svou víru vyjadřovaly zpěvem. Ve Starém zákoně jsou zaznamenány texty jejich písní a chvalozpěvů. Například zpívala prorokyně Debóra, zpívala i sestra Mojžíše Mirjam. Také zpívala Chana, matka proroka Samuela (1 S 2,1-10). Chana je v něčem předobrazem Marie. Zpěv patří k víře. Marie nám může být příkladem v radostném, upřímném zpěvu písní a chvalozpěvů ke cti Boha.
Zaposlouchejme se do slov Mariina zpěvu. Marie vyjadřuje údiv i radost, že se smí stát matkou Ježíše Krista, ale současně sama vede k úctě vůči Bohu. Marie zpívá ve chvíli, když nosí u srdce Ježíše ve svém těle. V tomto smyslu je skutečně požehnaná a blahoslavená. „Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení“ (L 1,48).
Verš její písně pokračuje: „Veliké věci učinil se mnou ten, který je mocný, svaté je jeho jméno“ (L 1,49). Maria není středem slávy, ale pokornou Boží služebnicí. Marie nás přivádí k úctě vůči Stvořiteli a Dárci života, do jehož služeb se odevzdala.
V textu písně se zpívá o rozptýlení pyšných a sebevědomých lidí, o svržení diktátorů a nasycení strádajících a chudých (L 1,51-53). Uskutečňované změny nejsou způsobeny násilným převratem, ale Marie spoléhá na Hospodina. Marie věří v Hospodina, spoléhá na něho a zcela mu důvěřuje. Zbožnost a teologie její písně je zbožností a teologií žalmů. Bůh je ten, který jedná a projevuje svou moc. Je to mocný a silný Hospodin (L 1,49.51). Lid je slabým a poníženým, i Marie jako žena je slabá a nese se svým lidem ponížení (L 1,48), ale za tímto lidem je mocný a silný Bůh.
O dvou projevech Hospodina Marie ve své písni zřetelně zpívá. Je to jednak oslava Hospodina, který jedná jako ten, kdo má moc a sílu, a současně je zdůrazněno i jeho milosrdenství (L 1,50.54). Bůh je mocný a silný (srov. Ž 21,14; Ž 89,14; Ž 147,5), ale je současně milosrdný (srov. Ž 100,5; Ž 103,11; Ž 136). Je to náš milosrdný Otec v nebesích, jak jej v Lukášově evangeliu představuje Ježíš (L 6,36) – Mariin syn.
Obsah písně prozrazuje, že Marie znala Bibli. V její písni jsou biblické citace ze žalmů a proroků. Je to v podstatě biblická píseň. Jsou v ní obsaženy celé dějiny spásy, týkající se jejího lidu, vyvoleného národa Izraele. V chvalozpěvu je připomínáno zaslíbení Abrahamovi: „Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky“ (L 1,54-55). Dějiny spásy se rozšiřují příchodem Ježíše Krista na všechno lidstvo. Abrahamovými potomky se mohou stát všichni věřící (Ga 3,7). V těchto dějinách spásy má své významné místo i samotná Marie jako matka Mesiáše a našeho Pána Ježíše Krista.
Mariina píseň zaznívá v době, kdy Ježíš je skrytý lidským zrakům, ještě se nenarodil, ještě nebyl vložen do betlémských jeslí, ještě nezaznělo světem andělské Gloria. Je to vskutku adventní píseň, jedna z prvních novozákonních písní adventu před dvěma tisíci lety. Od těch dob zní hudba a zpěv v tomto zvláštním předvánočním čase stále. I my se můžeme přidat k písni Marie a vyjádřit tak své očekávání opřené o Ježíše. Ať nám o letošních Vánocích přináší Betlémské dítě – náš Spasitel pravou radost a hlubokou naději, jak o tom zpívá Marie ve svém vděčném chvalozpěvu.
Hospodine, náš Bože,
prosíme tě, abys nás naplnil pravým těšením
a pravým očekáváním na vánoční obdarování.
Ať s vděčností přijímáme tvého Syna Ježíše Krista
a našeho Spasitele jako jeho matka Marie.
Uč nás spoléhat na tvoji moc a na tvé milosrdenství,
které stále trvá. Amen.
Autor: Tomáš Butta.
Český zápas č. 51/2024 z 22.12. 2024
Obrázek: Jacopo Carucci (Jacopo da Pontormo) (1494–1557): Navštívení (1528-1529). Kostel San Francesco e Michele, Carmignano. Wikimedia Commons.
