(ČZ 40/2024) Ježíš není pro rozluku. Ale farizeům to neřekne.
Jenom cituje Písmo. Řekne to až doma učedníkům. Proč? Protože farizeové ho chtěli nachytat na švestkách. Kdyby řekl, že je proti rozvodům, oni by řekli: „Ha! Porušuje zákon!“ Protože zákon rozvod povoloval. A měli by ho na lopatě. Proto musí být ve své odpovědi ostražitý, ale nedá mu to, aby jim nepřipomněl, že rozvodový list jim Mojžíš povolil pro tvrdost jejich srdce. Aby bylo jasno, že to je ústupek, nikoli norma.
Ukažme si pár exegetických poznámek. Farizeové se Ježíše ptají, ačkoli odpověď samozřejmě znají. Vědí, že Starý zákon povoluje rozluku; viz Deuteronomium 24,1. Pokud žena muži přestane vyhovovat ...„neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže jí ze svého domu.“ Tím ji vyváže ze závazku a ona se může provdat za jiného. A odporná se může stát třeba kdy?
Na to nám odpoví Daniel Harrington ve svém výkladu Evangelia podle Marka, str. 303: „Ježíšův svět byl do značné míry patriarchální společností. Mnohá manželství byla dohodnutá a tyto dohody uzavíral nevěstin otec s ženichem (a jeho otcem). Manželství bylo považováno především za právní ujednání mezi ženichem a nevěstiným otcem. Jakmile byl pár zasnouben, mohli se snoubenci seznámit pod dozorem třetí osoby a přibližně po roce byli sezdáni. Svatební obřad zahrnoval podpis obvyklých právních listin a odvedení nevěsty do ženichova domu… Muž se se ženou mohl rozvést, pokud na ní nalezl něco hanebného, erwat dábár (odporného, viz Deut 24,1). Mnozí židé považovali rozvod za samozřejmost. Velcí učitelé diskutovali o důvodech pro rozvod, zejména o významu výrazu erwat dábár. Podle Mišny Šamajova škola vykládala erwat dábár čistě jako sexuální provinění ženy, zatímco Hillelova škola říká: „I tehdy, když mu připálí jídlo“, a rabín Akiba řekl: „I tehdy, když mu jiná bude připadat krásnější.“
Bylo to dost jednoduché s tím propouštěním, byla to poměrně snadná záležitost a Ježíš stojí o to, aby se pár držel věrnosti. To, že v závěru říká „jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného“…, je informace patřící římskému publiku, Římanky své muže propouštět směly, židovky samozřejmě nikoli.
Ježíš je proti rozvodu. Co my s tím? Je to tak, že když se dva berou s tím, že nevadí, když to neklapne, tak můžou jít od sebe, už od začátku je to podmíněno možností náhrady. Uzavírání manželství jako možnost. Konstruktivnější je, jít do toho s tím, že to je ten pravý – ta pravá na věky.
Xkrát jsem zažila vyprávění, jak někdo někam šel, kam absolutně jít nechtěl, a potkal tam Tu Onu. Kolegyně mého tatínka byla pozvána na ples svou kamarádkou, které selhal doprovod, a nechtěla jít sama. Padesátá léta. A Bulhar, který zde byl na výměnné operaci Basedowovy nemoci, byl pár dnů před operací pozván známým na ples, aby se trochu rozptýlil. Ani jeden z nich nebyl typem pro plesovou sezónu, byli netančící, tak trochu samotáři…a byli spolu padesát let. Myslím, že s pomocí Boží to nemusí být nemožné – nerozvést se.
Bůh to dává, že na své cestě životem potkáme svou druhou polovinu. Asi téměř každý z nás dostane tu příležitost. Každý člověk má asi jednou šanci s někým „vydržet“, aniž by musel mít pocit, že je to jen k vydržení.
Zestárnout společně a doprovázet se vzájemně časem ubývání sil, ubývání schopností, odevzdávání nenaplněných tužeb – úžasná možnost.
Bratr Armbruster říkával: „Víte, proč člověk dostal stáří? Aby tím, jak slábne a ubývá mu sil a stává se bezmocnějším, mu nezbylo nic jiného, než se konečně začít spoléhat na Pána Boha.“
Kéž bychom se na sebe v manželství mohli tak spoléhat, není většího daru, který si můžeme nabídnout, nežli je věrnost za všech okolností. A k tomu Hospodina opravdu potřebujeme. A jdeme-li životem bez toho pravého druhého? Bez Hospodina přece nejsme nikdy. Amen.
Hospodine, ke svému obrazu jsi nás učinil.
A darovals nám možnost být v páru,
jako všemu ostatnímu stvoření.
Ale my ve své nekázni často nedokážeme
toto tvé přání naplňovat.
Děkujeme ti, že ani osamělé nenecháváš osamělými.
Že mají tvého Syna skrze Ducha, a tak nikdy,
ač zdánlivě opuštěni, nejsou ani oni opuštěni. Amen
Autor: Marta Silná
Český zápas č. 40/2024 z 6.10. 2024
Obrázek: Vladimir Makovsky (1846–1920): Rozloučení (1894), Regionální muzeum umění Samara (Wikimeda Commons).
