(ČZ 37/2024) Už jste někdy někoho zapřeli? Že ne?
Já jsem si to o sobě také myslela, ale pak mi najednou vytanulo na mysli pár epizod, které, no, asi zapřením byly. Třeba, když jsem krátce pracovala v hotelovém komplexu jako květinářka. Byl tam pán, který vyvážel odpady. Byl to také velmi nadšený křesťan, který, ať přišel vhod či nevhod, o své víře každému vyprávěl. Potkávat se s ním v kostele mi nevadilo, ale v práci jsem se mu raději vyhýbala a dělala, že ho nevidím. Přece se nenechám házet do jednoho pytle s tím praštěným popelářem!
Pokud jste nikdy nikoho nezapřeli, jste fakt dobří! ALE, a bude to znít divně, máte i velkou nevýhodu. Možná nikdy plně nepochopíte základní Ježíšovu výzvu k následování.
Jan Zlatoústý řekl: „Až pochopíš, co znamená zapírat někoho druhého, tehdy pochopíš, co je to zapírat sám sebe.“
Dlouho jsem si myslela, že při zapírání sama sebe jde v podstatě o odříkání. Se zatnutými zuby budu dělat něco, co mi není příjemné, protože tak to Bůh chce. Jenže při této Ježíšově výzvě nejde o to, opakovaně se zapírat v něčem, ale jednorázově zapřít NĚKOHO!
Proč druhé zapíráme? Protože se za ně stydíme, protože by nám mohli poškodit pověst, protože by nám znepříjemnili život, komplikovali naše plány do budoucnosti a ano, někdy i ze strachu o vlastní život.
Chceš následovat Ježíše? Pak, stejně jako bez uzardění z výše uvedených důvodů zapíráš druhé, zapři sám sebe! Zapři hříšného člověka v sobě, který ti vládne! To on ti ničí pověst, komplikuje život a ohrožuje tvoji budoucnost.
Na cestě v následování Ježíše se musíme vypořádat ještě s jednou nepopulární výzvou: „Vezmi svůj kříž“. Na první pohled to vypadá jako jasná výzva k mučednictví a pokud to zrovna není na pořadu dne, tak alespoň k trpnému snášení všech ústrků, kopanců a životních nepříjemností.
Ježíš ale nebyl žádný oukropek, který si nechal všechno líbit. Dokázal se vzpírat autoritám, stejně jako si i užít drobných radostí pozemského života. Dokonce si vysloužil nálepku „milovník hodů a pitek“ (Mt 11,19). Co však nikdy nepustil ze zřetele, byl pravý smysl svého žití – plnit Boží vůli: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo“ (J 4,34). A Boží vůlí pro Ježíše bylo: „mnoho trpět, být zavržen od starších, veleněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.“ (Mk 8,31) To byl kříž, který na sebe vzal, a to doslova.
Můj kříž však není kříž Kristův.
Vzít SVŮJ kříž není prvoplánová výzva k mučednictví. Je to výzva k hledání a přijetí Boží vůle. Boží vůlí pro mne může být cokoliv a někdy opravdu i cesta utrpení. Ale také si ji můžu vyložit a přizpůsobit podle svých přání a představ. Soudě podle Ježíšových slov mám za to, že tu pravou Boží vůli může nalézt a vzít na sebe jen ten, kdo předtím skutečně a opravdově zapřel. Sám sebe!
Svatý a milosrdný Bože!
Pro kříž svého Syna,
odpusť mi všechna moje zapření druhých lidí.
Dej mi sílu a odvahu jednou pro vždy zapřít sama sebe
a v následování Krista najít a plnit tvoji svatou vůli.
Amen.
Autor: A. Štěpánková
Český zápas č. 37/2024 z 15. 9. 2024
Obrázek: Orthodox Christianity
