Do čtvrté neděle postní nám zaznívá verš: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
Na tomto verši je jasně ukázaná Boží láska k nám. Co je více než obětovat se z lásky pro někoho nebo obětovat to, co je mi nejdražší, svého Syna. Je to tak ohromující, ta myšlenka, že někdo tolik touží po mé spáse. Já, úplně bezvýznamný hříšník, a přesto stojím Bohu za to, aby za mne obětoval svého Syna. Naše zkušenost se světem nás většinou učí tomu, že svět je zlý, že mocní tohoto světa mají tendenci soudit a odsuzovat, že nic není zadarmo. A najednou máme uvěřit, že Bůh chce naši spásu a že nám ji chce darovat. Je to jako bungee jumping, kdy vás přiváží na gumu a vy se vrhnete do hlubiny, s důvěrou, že jste pevně a dobře přivázáni. Stejně tak je nutné se pevně přivázat na přesvědčení, že Bůh chce lidi spasit, že je to to jediné, co sám od sebe pro lidi chce. Já jen musím uvěřit v Boží lásku ke mně a přijmout Boží dar – Syna. Jen se musím nechat pevně navázat na „gumu“ a vrhnout se do hlubiny Boží lásky.
Je napsáno, že pravda víry o Boží lásce v Synu je přitom tak prostá, že ji může pochopit dítě, ale zároveň tak hluboká, že ji neprobádá ani největší mystik. Pravda o Boží lásce je vlastně vyjádřena prostým způsobem a často o ní hovoříme. A právě postní období nás vyzývá, abychom tento drahokam oprášili a odkryli jeho lesk a záři. Bůh si nezamiloval svět jako anonymní masu, ale zamiloval si konkrétního jedince. Mě, tebe, člověka s určitým jménem, s vlastními šrámy a břemeny. A to proto, abychom mohli žít a ne živořit. Aby naše životy byly barevné a abychom byli schopni ty barvy přinášet i do životů druhých.
Svatý Bože, prosíme o pokoru a sílu k nesení barevnosti do životů druhých.
Kéž jsme neustále pevně přivázáni k tobě, Bože. Amen.
Autor: Martina Smolková
Český zápas č. 10/2024 z 10. 3. 2024
Obrázek: William Hole (1846–1917): Ježíš a Nikodém, (Wikimedia Commons).
