V USA se v r. 2006 v městečku Tallmansville v Západní Virginii stála následující událost:
V dole Sago Mine vybuchl metan. Ke členům rodin horníků, které se shromáždily k modlitbám za své blízké do místního kostela, se dostala falešná zpráva, podle které bylo nalezeno naživu a vysvobozeno dvanáct horníků a jen jeden horník umřel u výbuchu. Zpráva však neříkala pravdu: ve skutečnosti byl jenom jeden jediný horník nalezen naživu a zbylých dvanáct umřelo nebo se udusilo v dole dřív, něž se k nim dostaly záchranné jednotky. Později se ukázalo, že muži těsně před jistou smrtí psali odkazy svým rodinám. První takovýto odkaz, který byl sdělen veřejnosti, obsahoval kromě lásky k rodině a dětem i takovouto větu: „Není to tak zlé. Jdu jenom spát. Uvidíme se na druhé straně.“ Ten muž vlastně říkal: „Nebojte se o mě! Netrpím a mám víru, že se opět potkáme jako rodina u Boha.“
Místní farář, když týden po pohřbu horníků kázal v místním kostele, vzpomněl i tohoto horníka a jeho odkaz s otázkou na věřící: „Kdybyste věděli, že máte jenom pár hodin života, jaký vzkaz rodině a světu byste napsali? Mám naději, že každý z vás by byl schopen s plnou vážností napsat: „Na shledanou“, nebo: „Uvidíme se na druhé straně.“
Ve křtu a v našem přiznání se k němu vyjadřujeme pevné přesvědčení, že Bůh v Kristu pro nás udělal cestu a způsob, aby to „na shledanou“ a „uvidíme se na druhé straně“ bylo skutečně pravdivé a nejenom naší další mrtvou nadějí a prázdnými slovy. Ve křtu vyjadřujeme přesvědčení, že po celý náš život nás každý den Bůh jako Otec vzbudí z lože milými slovy: „Vstávej, můj milovaný synu / moje milovaná dcero!“, a že ten Boží hlas nás přivítá jednou i tam na té druhé straně: „Ty jsi můj milovaný syn, kterého jsem si vyvolil.“
Postní dobu začínáme každý rok se znakem popela na svém čele. Prožijme ji však letos s hlubokou křestní nadějí, že navzdory malosti a veliké nedokonalosti naší víry nás dokonalý Bůh s laskavým hlasem jako své milované syny a dcery bude budit z lože každý den: v časných dnech a jednou i v tom dni věčném. Díky síle našeho křtu, k němuž se přiznáváme, byť nedokonalou vírou, máme v obyčejném „na shledanou“ ukrytou celou nesmírnou sílu naší víry. V Božích rukách toto slůvko vyřčené s vírou otevírá bránu života i vstříc smrti.
Otče nebeský, děkujeme ti za dar a milost našeho křtu.
Chválíme tě za tvoji lásku, se kterou nás tvůj hlas po celý život budí do každého dne a volá:
„Vstávej, můj milovaný Synu, dcero! Tebe jsem si vyvolil, abys nesl moje světlo a pokoj do tohoto dne!“
Uč nás v půstu s vírou křtu dívat se na sebe i tebe jinak: s pokorou i nadějí,
že jednou nás tvůj hlas vzbudí i v ráno věčnosti.
Autor: Michal Devečka
Český zápas č. 7/2024 z 18. 2. 2024
Obrázek: Giotto (1266–1337): Křest Kristův (1303), Kaple Scrovegni (Wikimedia Commons). Fotograf Giotto di Bondone.
