Nad Písmem s bratrem biskupem Tomášem Chytilem.
Když slyším „vyrovnejte stezky“, vytane mi na mysl kauza špatně provedené práce na dálnici z Ostravy k polským hranicím. Po nové cestě se může jezdit jen zpomaleně, jelikož se objevily hrby, vystouply nerovnosti. Nikdo na sebe nevezme odpovědnost. Přitom jde o nové dílo, mělo pomoci a stalo se jablkem sváru. Jisté je, že to stojí další a další peníze.
Jan Křtitel nás samozřejmě nenabádá k činnosti ve spojitosti s opravou silnic a dálnic. Jde mu o přípravu na příchod Páně. O vyznání hříchů a dobrý život. Záleží na každém z nás, jak toto volání vyslyší a uskuteční. Když se tvořila prvotní církev, bylo mnohde svaté nadšení. Projevovalo se nejen charismaty, ale také asketickým způsobem žití. Snahou o čistotu, skromnost, jen žádnou poskvrnu těla a duše. Tito „poctivci“ žili dál ve svých domech, v městech, neměli sklony vyhledávat něco jiného. Později během pronásledování dali mnozí přednost uchování si života před mučednickou smrtí a podřídili se pohanským vládcům. Ve čtvrtém století si císařové křesťanstvím pomohli k udržení jednoty. Mnoha pokušením křesťané nedokázali odolat, touha po moci, po státních úřadech byla příliš silná… Asketi již nemohli žít v obecenství, kde panoval morální rozklad a odklon od základních křesťanských zásad. Odcházeli na poušť. Člověk by si řekl, že se tím dobrovolně zbavili možnosti pozitivně ovlivňovat své okolí. Kdo vidí a slyší samotáře na poušti? Není to jen podivín, co si něco dokazuje? A přece! Hlas volajícího na poušti byl vyhledáván a byl slyšen. Protože radovánek a světského štěstí se člověk dříve nebo později nabaží a pak začne prahnout po něčem, co mu dá opravdové štěstí a radost. Z poustevníků se stávali světci, zasvětili život Bohu.
Dnes přibylo nabídek, možností, životní standard je úplně jinde, ale touha po hlasu, jenž by uhasil žízeň, je stále. Prázdno a sucho v člověku zůstává. Pro všechny je tu zvěst o přicházejícím Pánu, o křtu vodou a Duchem. Jak dokáže osvěžit unavenou mysl člověka a vlít novou krev do žil! Podmínkou je vzít vážně odvrácení se od hříchu.
Když jedete po silnici, vidíte povrch. Ale jak je důležité, co dali stavitelé do hloubky! Zda je podklad kvalitní, nebo ne. Aby silnice dobře sloužila, musí být splněny určité nároky. Udělat pěkný a hladký povrch v žádném případě nestačí. To je pěkný příměr i pro nás. Bůh je „náš Stavitel“. Dobrý Otec. Všichni máme nejlepší základ. Nepokazme originální dílo vrstvami, které nejsou s tímto základem v souladu a nehodí se. Abychom se nestali špatnými pomocníky, co hatí původní záměr. Vše pak stejně časem nabobtná, zjeví se na povrchu, dílo bude zkaženo a zůstanou nepříjemné rozpaky. Nepečujme proto jen o masku, jak vypadáme před lidmi, a neopomíjejme hloubku naší osobnosti i hlas svědomí. To nám umožní připravit se na svátky Boží přítomnosti.
Bože, náš Pane, vkládáme v tebe svou naději, prosíme: Přijď a osvoboď nás.
Ukaž se nám jako věrný Bůh, nyní i navěky. Amen.
Autor: Tomáš Chytil
Český zápas č. 50/2023 z 10. 12. 2023
Obrázek: Jim Padgett (*1931) - Read'n Grow Picture Bible Illustrations. Wikimedia Commons - s laskavým svolením Sweet Publishing, Ft. Worth, TX, a Gospel Light, Ventura, CA. Copyright 1984), pod novou licencí, CC-BY-SA 3.0
