Vlastností slova Božího je, že nás provokuje, burcuje. Pokud se jím probouzet necháme.
Vede nás ke změně smýšlení a jednání. Po celý liturgický rok jsme se takto s Božím slovem setkávali skrze Matoušovo evangelium. Jaké to u koho z nás přineslo ovoce? Jak jsme naložili s mnoha hřivnami, které každý od Boha máme? Dali jsme se provázet a byli jsme ochotní nechat se Pánem proměnit? Byl jsem věrný aspoň nad málem?
Ať v nás tyto otázky vyvolávají upřímnost i kajícnost a lítost nad nevyužitými možnostmi.
Co nám dnes Pán Ježíš říká v evangeliu, je vážné varování. Kdybychom víru jen přijali a nežili z ní, bylo by naše křesťanství nakonec obžalobou proti nám.
Víte, co je to futurologie? Patrně všichni to víme: je to věda o vývoji lidstva, o světě v budoucnosti. Věda o tom, co přijde, co se stane.
Slovo Boží se dnes také zabývá futurologií. V evangeliu jsme právě slyšeli, že Pán přijde znovu a bude účtovat se svými služebníky! A ve čtení nám apoštol Pavel připomněl, že to sami dobře víme, že den Páně přijde. Žijte proto v Božím světle. Nepatříme noci ani temnotě! Slovo Boží považuje tedy za rozhodnou událost lidských dějin to, že přijde „Den Páně“, den konečného vítězství dobra nad zlem.
Kristův příslib, že znovu přijde, naděje na setkání s Pánem tváří v tvář, to byla veliká útěcha prvních křesťanů: „Kdy už Pán přijde?“ ptali se stále znovu. A Pavel jim odpovídá stejně jako Ježíš. Není důležité vědět, kdy přijde Den Páně. Důležité je vědět, co se stane. To platí i pro nás. I dnes se někteří lidé snaží předpovědět datum Dne Páně. Navzdory jasné řeči Písma se tváří, že vědí víc než andělé, a znepokojují lidi údaji, kdy bude konec světa.
My se držíme toho, co připomíná Písmo. Rok a den, přesné datum konce světa, to ví jen Bůh Stvořitel.
Pro nás je důležité ptát se, co se stane v ten čas s námi, co se stane v ten čas s lidstvem.
Dnešní evangelium odpovídá obrazně, že to bude účtování Hospodáře se služebníky.
Apoštol Pavel odpovídá jiným obrazem, že to bude rozsuzování lidí na syny světla a na syny tmy. Co si pod obrazy účtování a soudu můžeme představit?
Obraz Božího soudu znamená, že se člověk v jasu Božího světla uvidí tak, jaký je, jaký je jeho stav. Že jasně rozezná, co bylo v jeho životě důležité a co vedlejší.
U jednoho to povede k lítosti a k nové, zahanbené lásce k Stvořiteli. Ta lítost a palčivé zahanbení očistí vše, co bylo špatné a křivé.
Ale může nastat i opačná situace. Kdo po celý život zatvrzele zavíral před Bohem oči, ten při konečném prohlédnutí na Boha udělá totéž: zavře oči. Tentokrát už definitivně, navěky. Tomu nastane věčná temnota.
V Den Páně, ať už při osobní smrti nebo na konci času, se setkáváme s Bohem definitivně. Uvidíme v plné míře dobrotu a lásku Boží, kterou nás miluje. A tímto pohledem uvidíme i sami sebe. V úžasu poznáme svoje sobectví, tvrdost srdce. Všechny naše sebeklamy se naráz zhroutí. Všechny masky, za kterými jsme se před lidmi schovávali, spadnou. Ve světle přítomnosti Boží najednou jasně pochopíme, jací jsme měli být, a jakými jsme byli skutečně. Toto a nic jiného než toto je Boží soud. Když o tom víme dopředu, pojďme se připravit a v síle Ducha svatého různé věci změnit a uchopit jinak, dokud je čas.
Soudci si tedy budeme v Božím světle sami. A čím nám bude Bůh? Otcem z Ježíšova podobenství o marnotratném synu. Otcem, který odpouští vždy, stále a bez výjimky. Odpouští každému, kdo lituje. Můžeme plně důvěřovat, že se v den soudu setkáme s Bohem dobrotivým a milosrdným.
Není to krásná vyhlídka do budoucna? Žádný křesťan, jakkoliv starý či bezmocný, si nemusí říkat: „Já už nemám od života co čekat, já už mám život za sebou!“ Naopak! My křesťané máme právo vyhlížet před sebou největší události našeho života, své osobní setkání s Pánem tváří v tvář.
Máme právo se těšit na tento den. Bude to konec všech nedorozumění. Už na nás nedosáhne lidská zloba ani přírodní katastrofy. Už budeme osvobozeni od nátlaku světa, abychom se i my odvrátili od Boha. Vše skončí, všeho dočasu, jen pozvání Ježíšovo trvá: „Jdu, abych vám připravil místo.“ Máme se na co těšit. Ať i k nám osobně zazní: „Služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým, vejdi a raduj se u svého Pána.“
Pane Ježíši, ty jsi řekl, kdo zná tebe, zná i nebeského Otce. Dej nám stále hlouběji chápat Jeho otcovskou lásku,
ať je Jeho láska v nás a my se navzájem povzbuzujeme.
V tvé síle jsme jeden druhému oporou až do dne tvého příchodu. Amen.
Autor: Martin Kopecký
Český zápas č. 47/2023 z 19. 11. 2023
Obrázek: A.N. Mironov (*1975): Podobenství o talentech (2013), foto Andrey Morodov, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0, Wikimedia Commons.
