Meditace je cesta z hlavy do srdce. Hledal jsem v křesťanské tradici něco, co by mi prohloubilo zkušenost, a přitom bylo ekumenické. Našel jsem spojení meditace a křesťanství, popisuje svou cestu k meditaci farář CČSH v Děčíně a ústecký vikář Vladimír Volráb.
Krom vlastní duchovní a meditační praxe vede také českou pobočku Světového společenství pro křesťanskou meditaci.
Co je a co dělá Světové společenství pro křesťanskou meditaci, jehož jste předsedou?
Světové společenství pro křesťanskou meditaci (anglická zkratka je WCCM, anglické webové stránky www.wccm.org) je celosvětová ekumenická komunita lidí meditující podle tradice Johna Maina, OSB. To znamená, že jako nástroj k otevření se přítomnému okamžiku používá repetitivní opakování modlitebního slova (mantry, chcete-li). Já jsem předseda jen české pobočky, ale WCCM je aktivní téměř ve 100 zemích světa. Posláním našeho společenství je přinášet kontemplativní rozměr nejen do církví, ale také učíme meditaci děti, vězně nebo závislé. Zkoumáme, jak meditační praxe může být nápomocna v našem raněném světě a společnosti. Ať už v otázkách životního prostředí, politiky nebo třeba sociální spravedlnosti.
Meditace je spojená spíše s buddhismem než s křesťanstvím. Proč by měl křesťan meditovat, je to spíše kvůli zdravotním účinkům nebo tam může být i spirituální aspekt?
Různé formy meditace jsou součástí všech náboženských směrů a filosofií. Je pravda, že si ji spíše představíme v souvislosti s náboženstvími východu, ale v křesťanském prostředí se objevuje nejpozději ve spiritualitě pouštních otců a matek, kteří se ve čtvrtém století našeho letopočtu uchylovali do egyptské pouště. Jejich praxe „Ježíšovy modlitby“ se dochovala jak ve východním, tak západním křesťanství. Na východě byla a je tradice kontemplace bohatší, na západě se meditační praxe přesunula hlavně do klášterů. Naštěstí byla ve dvacátém století znovuobjevena a získala na popularitě i mezi laiky, kteří ji zařazují do každodenní praxe. Tím se přesouvám k druhé části otázky – křesťan je zván meditovat, aby vstoupil do zkušenosti s Bohem. Odložil své představy a konstrukty a vystavil se jeho Duchu, který, jak věříme, sídlí v našich srdcích (1 K 3,16) a je naším nejhlubším pramenem. I když přináší měřitelné zdravotní benefity (snížení stresu, lepší spánek, úpravu krevního tlaku), tak pro nás je to spirituální cesta. Meditace je, symbolicky viděno, cesta z hlavy do srdce.
Na webu krestanskameditace.cz je jednoduchý návod, jak meditovat. Lze se to kvalitně naučit i sám nebo doporučujete meditační skupiny?
Naučit se meditovat je velice jednoduché, to lze i podle knihy nebo návodu na uvedených stránkách, ale není snadné vytrvat v pravidelné praxi. Malé skupinky sdružující zájemce o společnou meditaci mohou být nápomocné v disciplíně, mohou prospěšně podpořit individuální úsilí na cestě kontemplace. V covidové době se také rozšířil fenomén online meditačních skupinek, ta česká se schází každé pondělí.
Co se na meditačních skupinách odehrává?
Jádro je vždy stejné, 20 až 30 minut meditace v tichu. V některých skupinkách se čte před nebo po meditaci krátký duchovní text z kontemplativní tradice, Písma, někdy se přidávají modlitby nebo píseň. Pokud někdo přichází poprvé, vedoucí skupinky mu krátce vysvětlí, jakou zaujmout pozici těla a podobně. Někde je součástí setkání i krátké sdílení.
V některých klášterech bývají meditační pobyty. Je to rozšířené i v Česku?
Bývají, i když v České republice jsou to spíš aktivity různých skupin, jako je ta naše, spíše než jednotlivých řádů. My pravidelně jezdíme na meditační ústraní do bývalého kapucínského kláštera v Mnichově Hradišti a také máme výbornou dlouholetou spolupráci s klášterem Broumov, kde probíhají pravidelné víkendové úvody do křesťanské meditace.
Dá se říci, které církve jsou v oblasti křesťanské meditace aktivní? Je to ekumenická záležitost? Čerpáte ze zkušeností třeba i jiných náboženství?
Jak jsem uvedl, jsme ekumenickým společenstvím, které zve ale k meditaci i lidi, kteří se nijak nábožensky neidentifikují. Byť tradice naší praxe je ovlivněna benediktýnskou spiritualitou, je skutečně otevřena všem. Aktivita, tzn. zapojení kontemplativní dimenze různých církví, se liší přirozeně geograficky, a tak v anglicky mluvících zemích najdete nejvíce aktivit v církvích římskokatolické a anglikánské, na severu Evropy jsou to luterské církve a na východě pravoslavní apod. Někde jsou ve velké míře zapojeni jedinci mimo organizované církve. Co se týká jiných náboženství, vidíme tam silný zdroj inspirace, byť jsme věrni tradici své. Každé náboženství má kontemplativní jádro, tradici ticha, která si je v mnohém podobná. Je obohacující si číst islámského mystika Rúmího, zalistovat v indických upanišadách nebo v buddhistických textech.
Kolik lidí v Česku se křesťanské meditaci věnuje? Jak je to rozšířený trend ve světě?
Podle mých odhadů a podle návštěvnosti různých akcí, které jsme pořádali, je v naší republice několik stovek lidí věnujících se křesťanské meditaci, řekněme do 500 lidí. WCCM celosvětově má zhruba 400 tisíc příznivců. Nejsme však jediní, kdo učí a praktikují křesťanskou meditaci, jsou zde ještě skupiny ovlivněné spiritualitou Richarda Rohra, Thomase Keatinga a dalších.
Jak dlouho se vy osobně meditaci věnujete? Co vám to dalo?
Já jsem začal meditovat dřív, než jsem se stal křesťanem. Od svých zhruba sedmnácti let jsem byl praktikujícím zen buddhistou v korejské zenové škole Kwan Um. Myslím, že zkušenost ticha mi pak jasněji otevřela biblický narativ, se kterým jsem se setkal až později. Když jsem začal studovat teologii a stal se následně kazatelem naší církve, zkušenost ticha mi začala chybět. Hledal jsem v křesťanské tradici něco, co by mi prohloubilo zkušenost a bylo ekumenické, až jsem se dostal ke knize Johna Maina. Tam jsem našel, co jsem hledal, inklusivní spojení meditace a křesťanství. To bylo asi před 17 lety. A co mi to dalo? Údajně se takto někdo zeptal Buddhy po jeho osvícení. Odpověděl, že mu meditace nic nedala, ale mnohé vzala. Tak to cítím i ve svém životě. Přicházím o své představy a dotýkám se skutečnosti.
Když chci s křesťanskou meditací začít a nevím moc jak, co byste doporučil?
Dá se dobře začít s knihou Křesťanská meditace od Laurence Freemana, která vyšla v nakladatelství Vyšehrad, případně se podívat na web či zavítat do malé skupinky. Jak jsem říkal, je to jednoduché, člověk musí spíš mít chuť a odvahu se do ticha ponořit a sám si zhodnotit, jestli mu to dává smysl.
Ptala se Tereza Zavadilová