Některé sestry a bratry jsme vyrušili z předvánočního shonu a ptali jsme se je na osobní vztah k Vánocům.
1) Který vánoční biblický motiv nebo verš je vám v posledních letech nejbližší – a proč?
2) V čem podle vás mohou Vánoce dnes nejvíce oslovit člověka, který víru aktivně nežije?
3) Máte nějaký osobní či rodinný vánoční zvyk, který pro vás nese zvláštní duchovní význam?
Martin Jindra, církevní historik
1) Třeba: Buď u nás vždy prostřeno, Kristus tatíček přijde.
2) Vánoce miluju. Už od letních prázdnin se k nim – stejně jako děti – upínám :-) A těším se na všechno obyčejně neobyčejné. Obývací pokoj je na Štědrý den od rána zamčený a až večer po bohoslužbách se v něm u rozloženého stolu sejde celá širší rodina. Místnost se otevře vždy až po zvonění při zpívání původně husitské písničky Narodil se Kristus Pán. Někdo z dětí před večeří čte z Lukáše o Ježíšově narození – někdy nádavkem čteme i z Parabible. Všichni poprvé vidíme darovaný stromeček se starými svítícími lucernami a hlavně Miki s Andělkou ho od té chvíle hypnotizují...
Štědrý den mám spojený s tajemstvím, takže nemůžu vše prozrazovat. Vždy si ale vzpomenu na dřevěné jesličky v pelhřimovském kostele sv. Bartoloměje, v nichž darovníci přinášejí narozenému Ježíškovi sami sebe. Tak třeba tímto směrem se může ubírat poselství Vánoc pro všechny lidi bez rozdílu.
3) Každoročně si k adventnímu času připravíme barevné nastříhané proužky papíru, na které s ženou Ivunkou a dětmi Matoušem, Františkem, Andělkou a Mikulášem píšeme – Miki tedy spíš kreslí – v průběhu týdne modlitby. V neděli se vždy sejdeme u adventního stolu a modlitby si společně čteme. Člověk se o sobě, druhých a o našem pohledu vzhůru ledacos dozví...
Kateřina Kašparová, duchovní NO Praha 6 – Dejvice
1) Biblický text, který mi dává naději nejen v době vánoční, je Jan 1,5: „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ Roky 2024 a 2025 pro mne byly velmi náročné po zdravotní stránce. Byla to doba velké bolesti, pocitu beznaděje, pokory a modliteb. O to víc jsem se přimykala k Pánu a držela se světla, které mi svítilo do nekonečné tmy. Věřím, že právě díky této naději jsem pro tentokrát opět povstala.
2) Vánoce bývají obdobím, kdy i nevěřící zavítají do kostela. Ať už náhodou při procházce, na půlnoční či na Rybovu mši. Upřímně si myslím, že i nevěřícího člověka ve sboru, v kostele „cosi“ osloví. Minimálně dojde k přemítání a možná i k modlitbě. Což teprve v kruhu rodinném, kde nemusí být slavení Vánoc hned spojeno s náboženským obsahem, ale spíše s lidskostí, laskavostí a blízkostí – a právě to je něco, co nás všechny, věřící i nevěřící, spojuje.
3) Nemáme v rodině žádný zvláštní zvyk, ale minulý rok jsem poprvé dostala betlémské světlo. Vidíte, jedno z těch světel, které mí svítilo v pokoji do tmy, když mi bylo nejhůře. Přišlo mi to krásné, symbolické natolik, že toto bude mým vlastním vánočním zvykem. Jako připomínka naděje, narození našeho Spasitele, ale i jako připomínka toho, že nic není samozřejmé.
Elisa Kibireva, studentka HTF UK
1) „Hle, stojím u dveří a tluču. Zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ Zj 3,20. Sice to není přímo vánoční text, ale věřím, že se hodí k jakémukoli církevnímu svátku – i k Vánocům, kdy je Ježíšova přítomnost nejvíce cítit. Pro mě je to první biblický verš, který se mě svým způsobem dotkl. V okamžicích, kdy se cítím špatně, kdy jsem zlomená a osamělá, vím, že On je vždy nablízku. Uvědomění, že Pán je stále vedle nás, je neuvěřitelně povzbuzující a posilující. Je pro mě oporou a nadějí – a nejvíce mě překvapuje, že tak krátký verš může člověka tak hluboce oslovit.
2) Mnoho lidí, kteří nejsou aktivními věřícími, se těší na Vánoce kvůli té báječné atmosféře. Každý člověk během roku prožívá události, které nejsou vždy pozitivní – zažívá stres, možná rozluku, nemoci apod. A právě v adventním čase se všechny problémy jakoby odsouvají do pozadí. S Vánocemi se člověk těší i na Nový rok, s nímž přichází naděje na nový začátek. Vánoční svátky tak často přinášejí nejen radost a rodinnou pohodu, ale také pocit smíření a vnitřního klidu.
3) V mé rodině jsme nikdy Vánoce příliš neslavili, zato Silvestr byl pro nás stejně důležitý jako pro jiné právě Vánoce. Jenže Silvestr nemá tak hluboký duchovní rozměr jako Vánoce. Poslední roky navíc trávím Vánoce v práci – v restauraci, a proto jsem nějak ztratila potřebu je vůbec slavit. V tomhle směru mě zachránila církev. Když jsem začala chodit na bohoslužby, konečně jsem pochopila smysl tohoto svátku a proč je tak důležitý, zvláště pro věřící lidi. Proto je mou novou vánoční tradicí, už druhým rokem od chvíle, kdy jsem uvěřila, návštěva kostela a účast na vánočních bohoslužbách.
Sára Syrová, mladí husité HOUSATA
1) V poslední době mě hodně oslovuje verš: „Světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (J 1,5) Není to klasický „vánoční“ verš, který by se četl u jesliček, ale přijde mi neuvěřitelně aktuální, taková tichá zpráva do každodenního života, když se kolem člověka někdy kupí stres, únava nebo chaos, světlo se prostě nevypne. Připomíná mi, že Vánoce nejsou jenom o hektické atmosféře nebo tradicích, ale o něčem vytrvalém, co drží člověka nad vodou.
2) Myslím, že i pro člověka bez aktivního náboženského života mají Vánoce otevřené dveře. Jsou totiž spojeny s hodnotami, které stojí v samotných základech křesťanství, jako blízkost, laskavost, odpuštění. Tyto hodnoty umí oslovit i lidi, kteří by je sami možná nenazvali „křesťanskými“.
3) Ano a je pro mě moc důležitý. Každý Štědrý večer můj tatínek před večeří čte z Bible příběh o narození Ježíše Krista. V pozadí hrají koledy, všichni se na chvíli ztišíme a pak následuje společná modlitba. Je to okamžik, kdy se naše rodina opravdu zastaví, nadechne se a uvědomí si, proč tyhle svátky slavíme. V té jednoduchosti je pro mě obrovská hloubka.
Za odpovědi děkuje Ondřej Syrový,
přeje klidné, požehnané svátky nejen upřímným respondentům, ale i všem čtenářům.
Foto: Pikist.com
Český zápas č. 51 z 21. 12. 2025
