(ČZ 23/2024) Simona Žižková pochází z rodiny, kde byla spiritualita přirozená.
I to ji přimělo studovat HTF UK a následně působit v NO Praha Holešovice jako pastorační asistentka. Mimo jiné má výrazné jméno v psychosociální oblasti a pracuje jako psychoterapeutka. Své zkušenosti také předává svým studentům na HITS Praha.
Sestro Simono, co byla původně v dětství Vaše vysněná profese?
Pamatuji si, že jsem chtěla být paní učitelka. Do jisté míry se mi to splnilo.
Kdy Vás začaly zajímat duchovní hodnoty?
Myslím si, že u nás v rodině byla spiritualita přirozená. Nejvíce času jsme trávili u babičky, která bydlela na samotě u lesa. Učila nás úctě ke každé rostlině, sbírala bylinky a být v souladu s přírodou pro ni bylo samozřejmé. Stejně tak pro ni byla samozřejmá víra v Boha. Babička byla členkou CČSH, občas mluvila o Bohu, ale nebylo to tak, že bychom chodili pravidelně do kostela atd. V té době to moc nešlo. Zkrátka u nás byly normální morální hodnoty jako pomáhat si, mít soucit s ostatními atd. Tohle si od maminky pamatuji, jak uměla pečovat o druhé. Říkám záměrně normální, protože dodnes se setkávám s tím, že když je někdo čestný, bere v potaz, zda jeho jednání neublíží druhému, zvažuje, kde začíná svoboda druhého, a je zodpovědný za své kroky..., tak ho mnozí označí za naivního člověka. Vědomě jsem se začala zajímat o duchovní témata někdy na prahu dospívání. Fascinovala mne různá náboženství, takže jsem přečetla např. Tibetskou knihu mrtvých, Bibli, Knihu I-ťing apod. Zajímal mne šamanismus, egyptská mystéria atd. Tahle témata jsem zase probírala s tátou, který mne naučil toleranci. V pubertě je člověk hodně kritický a táta mi to uměl vysvětlit.
Na Husitskou teologickou fakultu UK jsem šla záměrně. Líbila se mi svobodná půda fakulty. Dodnes jsem neskutečně vděčná za učitele, které jsem tam potkala – prof. Vágnerová, prof. Hogenová, doc. Jiří Beneš, ThDr. Petr Melmuk atd. Vlastně skoro všichni. Tam jsem pochopila rozdíl mezi sběrem informací a věděním – úctou k moudrosti a duchovním vědám.
Působíte v náboženské obci Praha Holešovice jako pastorační asistentka a věnujete se zde i psycho-sociálnímu poradenství. Komu je určené?
V NO Holešovice jsem začínala působit v oblasti péče o děti. S bratrem farářem Doškem jsme otevřeli „Mateřinku“, kam mohly chodit děti, jejichž rodiče navštěvovali bohoslužby. Uplatnila jsem zde artefiletiku a propojila ji s biblickými příběhy pro děti tak, aby to děti bavilo a mohly rozvíjet kreativitu a fantazii. Pandemie Covidu nám to trochu překazila, takže jsem navázala poradenstvím pro rodiče, kteří se na mne mohou obrátit s výchovnými obtížemi dětí, krizovými situacemi vývoje dětí apod.
V soukromé praxi se věnujete terapeutickému poradenství s rogeriánským zaměřením. V čem je tento způsob terapie dobrý?
Rogeriánský přístup je tzv. na člověka zaměřený – jde o hlubší porozumění tomu, co znamená být lidský. Rogerovská humanistická psychologie vnímá schopnost člověka činit svobodně svá rozhodnutí a být za ně zodpovědný. V poradenském rozhovoru pak řeší problémy pomocí vlastních zdrojů klienta, využívá silné stránky osobnosti, vnitřní motivaci, osobnostní typ. Důvěřuje vlastnímu potenciálu člověka, je to tedy směr velmi optimistický. Podmínkou je, že se člověk plně přijímá. Pracuje se hodně s kongruentním „Já“. Tento směr mimochodem vychází i z fenomenologie.
Máte v této oblasti nějaký vzor?
Ano. Sebezkušenostní výcvik jsem absolvovala u terapeutky Zdeny Rusnokové. Dodnes k ní chodím na supervize.
S jakými problémy se na Vás klienti nejvíce obrací?
Obrací se na mne mnoho rodičů malých i dospívajících dětí. Většinou jde o výchovu nebo u dospívajících o úzkostné problémy, agresivní chování apod. Druhou početnou skupinou jsou lidé středního věku, kteří se ocitli v krizi, často v počáteční fázi individuace. Najednou je nic ve vnějším světě neuspokojuje nebo mají problematické vztahy apod. Individuace je proces duše usilující o dynamický celek. C. G. Jung, jehož jsem velkou obdivovatelkou, přišel na to, že různá náboženství zpracovávají téma individuace. Ale to už je opravdu hlubší rovina náhledu na problematiku. Ne každý chce touto cestou jít. Někdy si potřebují „srovnat život“, „uklidit si v sobě“. Nic není špatně, život je dynamický proces. Z mého pohledu je mnoho problémů způsobeno tím, že jsme stále zvyklí obracet se ven a hledat vnější zdroje místo vnitřních. Péče o duši (Epimeleia peri tés psychés) by měla být součástí vyučování. Učit se kontemplaci, kritickému myšlení apod. Jsem opravdu ráda, že se na poli školství začíná alespoň uvažovat o péči o duševní zdraví jako součásti výuky.
Mimo jiné také působíte jako vysokoškolská pedagožka na HITS a VŠ sv. Alžběty. Jaká je to pro Vás zkušenost?
Úžasná! Studenti jsou skvělí posluchači a motivují mne k neustálé sebereflexi. Snažím se jim ukázat hlubší souvislosti psychosociálního vývoje lidské bytosti.
V psychosociální oblasti máte velmi výrazné jméno. Připravujete nějaké nové projekty?
Děkuji. Ráda bych v náboženské obci Holešovice otevřela seberozvojové semináře pro dospívající s uplatněním relaxačních technik z artefiletiky a muzikoterapie, např. šamanský buben. Jeho zvuk dokáže navodit stav relaxace podobný stavu těsně před usnutím. Artefiletikou se zabývám dlouhodobě a mám s ní při práci s dětmi a mládeží dobré zkušenosti. Dále řadu let spolupracuji s MAS Dolnobřežansko. Jsou tam skvělí inovativní lidé, kteří dokáží vnímat potřeby místní komunity. Jedním z jejich projektů, na kterém se podílím, je wellbeing na školách.
Jak ráda trávíte volný čas, pokud se naskytne?
Po tak častých kontaktech s lidmi potřebuji dočerpat energii často o samotě. Miluji procházky přírodou, někdy se věnuji kresbě pastelem. Při těchto činnostech člověk zapomene na vnější svět i čas… Samozřejmě také s přáteli a s rodinou, jak jsem říkala, hodně se podporujeme. Ráda chodím podporovat syna na jeho fotbalové zápasy. Mám i báječné sourozence, kteří mi dodávají energii svým smyslem pro humor.
Co byste popřála čtenářům Českého zápasu?
Vašim čtenářům bych popřála odvahu k životu a důvěru v bytí. Neustrnout a nebát se stále kráčet, neztrácet dětskou radost z objevování, touhu po přesahu sebe sama a hledání Boha.
Otázky kladl a za rozhovor děkuje
Ondřej Syrový
Foto-fb: Simona Žižková Procházková
Český zápas 23/2024 z 9. 6. 2024
