560 let od formulování zásad jeho mírového projektu v květnu roku 1463
Mírová poselstva a celý mírový projekt tzv. Parlamentu – spolku křest’anských evropských států husitského krále Jiřího Poděbradského (1458–1471) a jeho rádce Antonia Mariniho nabývají nového aktuálního významu v dnešní době na prahu 21. století. Již tehdy před téměř 600 léty český panovník a jeho francouzský rádce navrhli mírové uspořádání a zejména mírové řešení válečných konfliktů jednáním na společném zasedání jednak delegátů a jednak rady panovníků nejprve v Benátkách, definitivně potom v Basileji. Ba co více, v navržených stanovách tzv. Parlamentu se předpokládalo v případě nedohody předložení sporných záležitostí mezinárodnímu soudnímu dvoru. V předkládaném článku poukazuji na prosazování mírového projektu Poděbradovými mírovými poselstvy a na nová zjištění v této problematice na základě mé odborné studie Mírová a propagační poselstva krále Jiřího z Poděbrad v letech 1461–1467, Historica Olomucensia 53, 2017, s. 47–86.
Přehled mírových poselstev, legací a jednání
Naše téma si nejprve vymezíme přehledem Poděbradových poselství, legací a jednání prosazujících jeho mírový plán.
Jednalo se postupně o legaci (pověření) Antonia Mariniho, rytíře z Grenoblu u papežské kurie v letech 1461–1462, během které v listě českému králi z 8. srpna 1461 napsal, že vymyslil „jeden vtip“, což je všeobecně pokládáno za zrození nápadu mírového projektu. V jednání poselstev českého krále Jiřího z Poděbrad a polského krále Kazimíra IV. (1444–1492) ve Velkém Hlohově, při kterém byla 27. května 1462 uzavřena smlouva o přátelství a pomoci proti každému, zvláště Turkům, se již objevily některé body současně Marinim sepsaného tzv. Memoranda s prvním nárysem mírového plánu. Na toto jednání navazovala Mariniho legace pro jednání se západoevropskými státy – Benátkami, Milánskem, Francií, Burgundskem a též Polskem a Uhrami o mírovém projektu v letech 1462–1464. Během tohoho jednání zformuloval Antonius Marini v květnu 1463 definitivní zásady mírového projektu – tzv. Parlamentu. Tyto zásady potom předložilo české poselstvo Albrechta Kostky z Postupic a Antonia Mariniho francouzskému králi Ludvíkovi XI. (1461–1483), přičemž ačkoliv byl jím projekt tzv. Parlamentu odmítnut, byla mezi Českým a Francouzským královstvím uzavřena smlouva o přátelství z 18. července 1464. Konečně na tyto čtyři mírové iniciativy navázalo poslední propagační poselstvo Lva z Rožmitálu od 26. listopadu 1465 do 10. února 1467, jež v redukované podobě prosazovalo mírovou spolupráci evropských států. Že i toto původně soukromé poselstvo mělo diplomatický úkol, potvrdila německá historička Jutta M. Huesmann, která v burgundských účtech našla záznam o projednávání s vévodou Filipem III. Dobrým (1419–1467) „pour matieres secretes“, tj. tajných záležitostí.
Diplomatický význam mírových poselstev
Diplomatický význam poselstev se odvíjel od středověkého křesťanského pojetí míru. V tomto pojetí míru v rámci katolické církve jako v mystickém těle Kristově mělo být dosaženo harmonie všech částí církve. Po zrušení kompaktát 31. března 1462 papežem Piem II. (1458–1464) se kacířská, tj. husitská část církve již v žádném případě na vytváření a udržování křesťanského míru nemohla podílet. České království se tak mohlo stát opět objektem další či dalších křížových výprav. Jiříkův a Mariniho mírový plán se tak i podle druhého středověkého pojetí míru jako urovnání mocenských poměrů stal diplomatickou obranou husitského státu České koruny a můžeme zde v tomto smyslu i hovořit o diplomatickém prosazování jakéhosi svébytného „pacis bohemicae“. V mírovém projektu bylo ustavení mírového spolku křest’anských evropských států spojeno s obranou před útoky islámského nepřítele – Turecka. Tím se de facto obracela pozornost evropské křesťanské feudální společnosti ne proti kacířským Čechům, ale proti islámským Turkům. Lze uvažovat, že jedině také z tohoto důvodu byla Mariniho legace zprvu kladně přijata jak v Benátkách, tak Uhrách a Francii. Ovšem již v průběhu roku 1463 během Mariniho jednání se zejména Burgundsko vévody Filipa III. Dobrého vyslovilo zcela proti mírovému plánu a postupně rovněž Benátky, které 19. října 1463 dokonce uzavřely protitureckou ligu s papežskou kurií a Burgundskem s prosazením papežského konkurenčního projektu křížové výpravy proti Turecku. Po vyhlášení půhonu (soudního předvolání) na kacířského českého krále Jiřího Poděbradského k papežské stolici papežem Piem II. 16. června 1464 a jeho následovníkem Pavlem II. (1464–1471) 2. srpna 1465 se stal mírový plán již v podstatě neproveditelný. Přesto český mírový projekt navrhovaný bez zvláštní role, a dokonce jakékoliv úlohy císaře Fridricha III. Habsburského (1452–1493), a se zahrnutím papežské kurie pouze v otázce finanční pomoci – vyhlášení desátku na pomoc křížové výpravě proti Turkům – vykonal obrannou funkci „kacířskému státu“ a obrátil pozornost Evropy k tureckému nebezpečí. Zřejmě s jeho pomocí husitské České království dokonce získalo dva katolické spojence – Polské a Francouzské království, takže by se mohlo téměř hovořit o uzavření jakéhosi spojeneckého trojspolku. Proti samotnému králi Jiřímu Poděbradskému nejprve vystoupila domácí opozice katolického panstva sdružená v Zelenohorské jednotě 28. listopa du 1465 a teprve poté v roce 1468 uherský král Matyáš Korvín (1458–1490).
Nové poznatky o dvou nejvýznamnějších poselstvech
Za dvě nejvýznamnější poselstva vedle Mariniho legace považujeme poselstvo Albrechta Kostky z Postupic a Antonia Mariniho k francouzskému králi Ludvíku XI. v roce 1464 a poselstvo Lva z Rožmitálu do západní Evropy v letech 1465–1467.
V rámci poselstva do Francie lze vyzdvihnout vlastního autora mírového projektu Antonia Mariniho, rytíře z Grenoblu. Před příchodem do Čech působil jako vynálezce zejména v Benátkách, kde vynalezl „carro“ – dřevěný stroj na přepravu říčních člunů, a poté při těžbě rud v Rakousku a též v Čechách jako „mistr rud a zkušený mistr mince“. Pro krále Jiřího z Poděbrad sepsal Radu králi Jiřímu o zlepšení kupectví v Čechách v roce 1462, podle které ho již český historik Rudolf Urbánek považoval za prvního českého merkantilistu (prosazovatele domácí výroby a jejího vývozu). Americký historik Frederick G. Heymann ho dokonce označil za „raného kapitalistického podnikatele“.
Z druhého nejvýznamnějšího poselstva můžeme vyzdvihnout českého šlechtice Lva z Rožmitálu, švagra krále Jiřího a bratra jeho manželky Johany z Rožmitálu. Lev z Rožmitálu, ač katolík, stál na Poděbradově straně a působil jako nejvyšší sudí a po skončení poselstva jako nejvyšší hofmistr. O jeho poselstvu přinesla nové údaje Jutta M. Huesmann, jež v burgundských účtech našla údaj o zaplacení jeho pobytu v hostinci v Bruselu pro 30 členů poselstva ve výši 306 livrů ve dnech 22. ledna – 10. února 1466 při vzpomenutém jednání s burgundským vévodou Filipem III. Dobrým.
Další nové údaje publikoval německý historik Werner Paravicini v roce 2010, který v burgundských účtech a vévodově itineráři našel záznam o přítomnosti Lva z Rožmitálu a Jana Žehrovského z Kolovrat na Filipově dvoře v Bruselu 30. ledna 1466 a v bretoňských účtech záznam o udělení řádu hermelínu Lvu z Rožmitálu v květnu 1466. Kromě toho Paravicini určil celkem 22 vydaných glejtů a pasů Rožmitálově poselstvu, jež vyhledal a doložil v archívech Francie a Španělska.
Já sám jsem na základě knihy o řádech anglického historika D‘ Arcyho Jonathana Dacreho určil udělení klévského řádu, zřejmě sv. Antonína Klévského, Filipem III. Dobrým předním členům Rožmitálova poselstva, anglickým králem Eduardem IV. (1461–1483) udělení nikoli podvazkového, ale yorkského řádu růže a slunce ve zlaté formě spojené s pasováním na rytíře, bretoňským vévodou Františkem II. udělení již řečeného řádu hermelínu, sicilským králem v exilu René I. Capetem z Valois a Anjou udělení jím založeného řádu půlměsíce, kastilským králem Jindřichem IV. (1454–1474) udělení pravděpodobně řádu obojku a rybí šupiny a aragonským králem Janem II. (1458–1481) udělení jeho jediného řádu skleněného džbánu čili Panny Marie. Navíc podle Bohuslava Balbína Lev z Rožmitálu, Jan Žehrovský a Bořita z Martinic obdrželi od vévody Filipa III. Dobrého nejslavnější řád zlatého rouna, což dosvědčuje obraz Bořity z Martinic ve Smečně.
Dvorská kultura na Rožmitálově Blatné a Písku
Cyklus nástěnných maleb v Zelené světnici ve druhém patře Starého paláce v Blatné přesvědčivě jako přenesení západoevropské dvorské kultury do Čech vyložil historik umění Jakub Vítovský v roce 2001. Malby podle něj zobrazují cyklus Pěti věků člověka – příchod člověka na svět, dětství, dospívání, mužný věk a stáří, můžeme upozornit především na zachycení dětství jako Zahrady dětství, dospívání jako scény Klání a mužného věku jako námětu pro Devět hrdinů (tří pohanských, tří biblických a tří křesťanských). Ve scéně Klání spolu zápasily strana krále Jiřího z Poděbrad a Lva z Rožmitálu aj. se stranou uherského krále Matyáše Korvína a Zdeňka ze Šternberka aj., přičemž proti jezdci na koni Jiřímu z Poděbrad byl Matyáš Korvín zobrazen jako padající ze sedla vlkodlaka údajně představovaného právě Zdeňkem ze Šternberka. Zobrazení Klání či souboje tak představovalo poděbradskou politickou propagandu, jež tu tak v roce výmalby 1469 zajímavě navazovala na propagační úlohu Rožmitálova poselstva.
Opět k tomuto výkladu jsem připojil svůj o zobrazení záhadného světce před chrámem s dvořany a poutníky ve vstupní věži zámku v Blatné asi v roce 1480 jako připomenutí Rožmitálovy návštěvy Sv. Jakuba v Santiago da Compostella. A rovněž vyobrazení ve velké síní v západním křídle hradu v Písku, a sice turnaje dvou dvojic rytířů, bitvy u města a veslic na vodě z roku 1479 by mohlo odkazovat k Rožmitálově návštěvě Bruselu a nabídky pomoci Filipovu synovi Karlu Smělému při dobývání města Lutychu.
Rožmitálův životní styl vůbec nepochopil Oldřich Kalenice z Kalenic ve svém Satyrickém listě Luciperově ke Lvovi z Rožmitálu v roce 1478, jenž kritizoval a vysmíval se všem Rožmitálovým katolickým zásahům proti jeho kališnickým poddaným. Ale zde šlo spíše o střet husitského puritánství s překračováním všech církevních hranic.
Z obou nejdůležitějších poselství ke francouzskému králi a do západní Evropy vznikly celkem tři cestovní deníky – panoše Jaroslava o poselstvu v roce 1464 a zemana Václava Šaška z Bířkova a měšťana Gabriela Tetzela o poselstvu v letech 1465–1467. Tak v Šaškově a Tetzelově cestopise nacházíme první zprávy o počátcích portugalské zámořské expanze do severní a západní Afriky.
Od portugalského krále Alfonsa V. (1438–1481) Rožmitál obdržel darem dva mouřeníny (černochy), dvě opice, dva koně, levhartí kůže a luky, štíty, kopí a jiné pohanské (africké či černošské) zbraně. I tito černoši se mohli stát terčem Kalenicovy satiry, když Rožmitála označil za Luciperova služebníka. Následující Jiřího poselstva ale již na Rožmitálovu misi nenavázala, ostatně Burgundsko Filipa III. Dobrého již v roce 1466 uvažovalo o přípravě křížové výpravy proti Českému království, na což v roce 1467 nepřátelsky reagoval i král Jiří z Poděbrad.
Mnozí historici již poukázali na Jiříkův a Mariniho mírový projekt spolku evropských křesťanských států jako na předobraz pozdější Společnosti národů, OSN a též Evropské unie. O tom lze samozřejmě diskutovat, ale jako historickou paralelu je to možné přijmout.
Jiří Jurok
Český zápas č. 19/2023 z 7. 5. 2023
Obrázek: Jiří z Poděbrad, vyobrazení v Kronice o založení země české a prvních obyvatelích jejich, Martin Kuthen ze Šprinsberka, Aleph; Sign. 068833 (s. 133), NK ČR
