Běh v -13°C mám za sebou. Když jsem míjela lidi, snažící se rozmrazit a nastartovat svoje auta, říkala jsem si, že tohle jim fakt nezávidím. Je ale ještě jedna skupina lidí, které to v těchto mrazech určitě taky nikdo nezávidí. Lidé bez domova.
Prosím vás! Já vím, že na ně není často hezký pohled. Není s nimi často ani snadné pořízení – před lety jsem se jim věnovala jako dobrovolník v Mobilní sociální jednotce na Naději. Jsou špinaví, že by dvakrát voněli, to se také říct nedá, a často vlivem závislostí nebo duševních poruch vykazují problémové chování. A ano, jsou mezi nimi i tací, kteří si bezdomovectví zavinili sami.
Hele, ani tak si nezaslouží umrznout!
Se starším dítkem jsme se shodli na tom, že si s radostí odpustíme plánovanou večeři ve vietnamské restauraci a přispějeme někomu na nocleh. Dítko zvolilo Nocleženky od Armády spásy, já jsem zakoupila tři budějcké Noclenky.
P.S.: Dítko vzkazuje, že kdyby se vám nechtělo přispívat zrovna na bezdomáče, tak Adra má v nabídce zajímavé charitativní dárky, na Člověka v tísni můžete prý přispívat i desetikačkou a kdybyste se náhodou chystali umřít, tak Člověk v tísni má na webu návod, jak jim věnovat dar v závěti (tohle jsem třeba doteď nevěděla, moje dítě je prostě hustý)
Amaya Sardá
Ilustrační foto: Nick Fewings/ unsplash.com
