Den lidských práv je připomínkou jeho vzniku 10. prosince v roce 1948, kdy byla přijata Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN.
Spoluautorkou této deklarace je mimo jiné Eleonor Rooseveltová. Byla to nejdéle sloužící první dáma Spojených států, od března 1933 do dubna 1945 během výkonu úřadu svého manžela Franklina D. Roosevelta. Málo se ale ví, že byla také aktivistkou tedy tím, co je dnes pomalu v USA zakázanou činností, aspoň co se týče státního rozpočtu.
Aktivismus na poli lidských práv má i u nás svoji svébytnou historii. Den lidských práv se během totality slavil již od 8. až do 10. prosince. Jak to vzniklo?
Málokdy se vzpomíná, že protistátní hesla, slogany a nápisy se objevovaly mnohem dříve než v osmdesátých letech minulého století. Z archivů lze zjistit, že graffiti u nás vznikly z důvodu zastavení vycházení časopisu Literární noviny. Hudebník Jiří Bareš se v roce 1967 vydal spolu s kamarády po zastavení Literárních novin do pražských nočních ulic a psal s nimi na zdi protestní hesla. Z jeho fejetonu z roku 1977 vyčteme, že „na konci srpna 1968 bylo nápisů na pražských zdech tolik, že natěračům trvalo několik let, než písmo přestalo pod novými fasádami prosvítat.“ V době, kdy Bareš psal fejeton „Jaro 1977“, se na stejném místě u Čertovky naproti Francouzskému velvyslanectví nacházela již podle jeho slov pouze záplava banalit, která neměla žádný viditelný vztah k tehdejším poměrům. Současně si ovšem všiml, že se verše na omítkách rozšířily a táhly se až do poloviny Velkopřevorského náměstí.
Mnohým se tehdy zdálo, že určitá disidentská činnost, jako i psaní po zdech, se s nástupem mladší generace již vytrácí. Nebylo tomu tak zcela, a to díky rovněž hudbě a Lennonovi. Ze skupiny Mladé umění za mír vzniká 8. prosince 1988 Mírový klub Johna Lennona a mezi jeho členy byly disidentské a dnes politicko-společensky známé osobnosti jako Hana Marvanová nebo Stanislav Penc. Lennon představoval pro tehdejší mládež na Západě i Východě vzor a prototyp aktivisty za lidská práva. Byl bojovníkem i zpěvákem – jeho píseň „Working Class Hero“ bojuje proti sociálním rozdílům. Dnes již ho trochu chápeme, zatímco dříve jsme se tomu divili.
Přidejme vzpomínku z roku 1976, kdy toho roku se 10. prosince ve vinohradském bytě překladatele Jaroslava Kořána schází skupinka lidí, která dala podnět textu Charty 77, a do konce prosince se jí podařilo sehnat kolem dvou set podpisů. Na tyto dny se snaží starší pamětnická generace tu mladší napojovat. Starší generace vidí opět dnes v naší rozdělené společnosti boj mezi mocí, mocnými a lidem. Panuje obava z totality a jejího nastolování. Co však je dnes míněno totalitou?
Namístě je si od pamětníků, kteří začínali s demonstracemi u Lennovy zdi, připomenout, co je totalita. Na chuť po moci a s tím spojené odcizení měl svůj názor Lennon. Vyjádřil jej v jednom z posledních rozhovorů, když se ho jeden novinář ptal, co pro něj znamená "Imagine" (název jedné jeho písně). Zpěvák odpověděl: „Lidé tráví spoustu času tím, že se snaží být někým jiným než sebou samými, a to je vede k častým nemocem.“
Poznámka: Letos v dubnu odstartoval na Kampě projekt série akcí k 45. výročí vzniku Lennonovy zdi v Praze a k uctění památky a poselství Johna Lennona. Český umělec a kurátor Pavel Šťastný, který je také autor projektu s dalšími umělci a spoluautory projektu oživili historické portréty Johna Lennona na zdi u Velkopřevorského náměstí. Díky symbolickému významu Lennonovy zdi vznikly v minulosti po světě volné kopie zdi, jen v Hongkongu je jich 77.
Mirko Radušević
Foto: Zuzana Rožková / Pixabay
