Když naše redakce zpracovávala téma žena, víra, církev narazili jsme na zajímavý názor Marie LaSala (na snímku), americké presbyteriánské farářky a profesorky na yaleově univerzitě, Divinity School, který předkládáme.
Ve všech čtyřech evangeliích se Ježíš po svém vzkříšení zjevuje nejprve ženám. Ženy jsou první, které jdou a vyprávějí ostatním o tomto úžasném a podivuhodném zvratu událostí. Ježíšova důvěra v ženy – jeho pozvání, aby byly nositelkami této dobré zprávy ostatním – byla brzy pohodlně ignorována. Ženy byly umlčeny a muži převzali moc.
Jak je možné, že Písmo říká jednu věc a vedení církve po tisíce let jinou? Jak je možné, že se stále hádáme o to, zda ženy mají pravomoc učit Bibli a kázat svaté slovo? Klademe si stejné otázky, které byly odborně zpochybňovány před více než 30 lety, když jsem byla studentkou teologie. Je zřejmé, že zbývá ještě nějaká nedokončená záležitost.
Celý svůj dospělý život jsem byla farní pastorkou, učitelkou, kaplankou a aktivistkou za práva žen. Slyšela jsem příběhy žen z Písma – temperamentních, odvážných, statečných, inteligentních, soucitných žen, jmenovaných i nejmenovaných v biblickém textu. Od počátku stvoření dává ženám jejich Stvořitel hlas, aby zpochybňovaly a potvrzovaly Boží cesty a cesty lidstva. Někdy se dostaly do problémů – Eva, protože chtěla od svého života víc, Sára, protože utlačovala jinou ženu, Miriam, protože zpochybňovala výhradní autoritu svého bratra Mojžíše vést lid ke svobodě. Tyto ženy byly vzorem pro ostatní a inspirovaly nás k reformám i zamyšlení nad životem, láskou a ztrátou.
Biblický apel
Neměli bychom se zastavit jen u těchto žen… Představte si, co by pro církev znamenalo vyzdvihnout porodní báby Šifru a Puu, nebo Rachab, Deboru a Rut? Nebo dcery Celofchadovy, které zpochybnily zákony o dědictví a vyhrály. Nebo ženy z evangelia, včetně vdovy Anny, která při prvním pohledu na malého Ježíše a jeho matku Marii věděla, že její život už nikdy nebude stejný. A co všechny ostatní Marie? Marie sestra Marty, Marie Magdaléna, Marie, žena Kleofášova, a co Jana? A Zuzana, Foibé a Dorka (Tabita)?
Každá z těchto žen a mnoho dalších, které nejsou jmenovány, ukazuje, jak si Bůh cení samotné jejich bytosti, a zejména jejich mysli. Jak je možné, že mnoho věřících lidí stále pochybuje o tom, zda by žena mohla vést sbor?
Jak je možné, že se ptáme, zda by žena mohla vyhrát prezidentské volby? Boží příběh má jistě váhu, když se dohadujeme o právech žen a jejich vůdcovství. Jistě je nevhodné, aby lidé o kandidátce, ať už v duchovní službě nebo v Bílém domě, říkali: „No, nevím, nejsem proti ženám, prostě na ní něco je… Jen ji nemám rád.“
Podle článku „Women in the Church: The Search for Equality Continues“ připravil Mirko Radušević
