ANKETA: Jak se bránit pocitu osaměni?

(ČZ 23/2024) Samota může posílit, osamění může zlomit. Samota může být o prožití svého vlastního života, osamělost je prázdnota.

Lze ji nazvat prožitím - jak se bránit pocitu osaměni? Otázku jsme položili několika lidem v naší anketě.

Martin Kopecký, farář NO Blansko
„Kdo sedí doma sám před monitorem či s mobilem v ruce, případně se zaobírá jenom sám sebou, bude vždycky nakonec trpět pocitem osamění. Církev je jen ten nejlepší prostor, jak nezůstat sám. Jde o to, jestli si stěžuji, že jsem sám, a nic pro to nedělám, aby tomu bylo jinak, nebo to chci opravdu změnit. V naší farnosti se snažíme pamatovat a zapojovat lidi všech generací od nejmenších až po nejstarší. Každý má možnost. Ti, kdo sami být nechtějí, mají spoustu příležitostí a dobře to vědí. A to platí i o našich devadesátnících. Kdo přijal vírou Ježíše jako Pána svého života, není nikdy sám. Není to otřepaná fráze, ale skutečnost, že k nám Bůh pošle minimálně dalšího člověka nebo dva, tři a tvoříme společenství. Kdo máš uši k slyšení, slyš.“

Simona Žižková Procházková,
psychoterapeutka a pastorační asistentka NO Praha 7 – Holešovice
„Na rozdíl od samoty, kterou někdy vyhledáváme a často potřebujeme, je pocit osamění vysilující a frustrující. Pocit osamění může mít člověk, i když je obklopen přáteli. Vzniká postupně, např. z opomíjení našich potřeb, neřešených konfliktů ve vztahu či v práci. S kým trávíme čas, co nás naplňuje, v čem spatřujeme smysl, energii do života, to vše je důležité. Najít odpověď, jak se bránit pocitu osamění, má více rovin a je důležité klást si otázky v nejedné rovině. Je důležité klást si i otázky, které nás vedou do samoty našeho nitra. Obracíme se často ven a zapomínáme se obracet dovnitř, zapomínáme na péči o duši. V samotě svého nitra, kterou právě potřebujeme, nacházíme často to, co je nám nejblíže. K reflexi nitra nám může pomoci blízký přítel, terapeut, kněz...“

Jana Kašná, farářka NO Šumperk
„Pocit osamění se v naší společnosti objevuje stále častěji, navzdory tomu, že žijeme v době, kdy není problém být v kontaktu. Smutné je, že pocitem osamění trpíme často právě uprostřed rodiny, společenství. Někdy je samota dobrá, máme čas si urovnat svoje myšlenky, ujasnit si, kam směřujeme. Pán Ježíš taky vyhledával samotu a čerpal v ní sílu, protože byl blízko Hospodinu. Pokud strádáme v osamění, je dobré uvědomit si, proč se tak děje. Někdy je třeba důležité uvědomit si, jestli nejsme na vině i my sami. Jestli třeba nemůžeme udělat něco pro napravení našich vztahů, vyjít vstříc, umenšit svoji pýchu... Pokud trpíme pocitem osamění proto, že jsme opravdu sami, nechť je nám útěchou, že věřící člověk není nikdy úplně osamocený. Kéž si to uvědomujeme, a nejen v období největších křesťanských svátků.“

Kateřina Hamr, duchovní ve vazební věznici Praha – Pankrác, kazatelka CČSH
„Za mě univerzální recept neexistuje. Hlavně se domnívám, že osamělost je především věcí osobního rozhodnutí. Ano, chápu, že se osamělým člověk může stát ne z vlastní vůle, ale pak už je na něm, chce-li v té osamělosti zůstat, anebo se chce vydat cestou hledání někoho blízkého. Jestli se do osamělosti uzavře a bude v ní setrvávat a vracet se do minulosti, anebo se otevře novým příležitostem, novému životu. Ježíš Kristus je jednou z těch možností nového života. Právě On nám může otevřít novou cestu. Nabízí nový život, jiný, než jaký jsme měli předtím. Pokud mu opravdu věříme, pokud mu opravdu svěříme své srdce, tak se stáváme jinými, než jaké nás znalo okolí předtím. S Pánem Ježíšem nemůžeme být nikdy osamělí, protože víme, že je vždy s námi, že je vždy při nás a že je to vždy on, kdo nám ukáže cestu a směr a nabídne nám naději v těch nejtěžších chvílích života.“

Pavla Sýkorová, studentka Husova institutu teologických studií
„U mě se jedná o příběh jedné ženy, která od počátku musela čelit životním výzvám sama. Bez pomoci vlastní rodiny, ale s odvahou a vytrvalostí, jsem vychovávala svého syna a zajišťovala oběma živobytí. Bez odpočinku, s několika pracemi najednou. I přes náročné okolnosti jsem nikdy neztratila svůj sen o vzdělání. A když můj syn vyrostl, rozhodla jsem se naplnit své sny a začít studovat. Můj příběh je o síle, vytrvalosti a odhodlání. Osamělost je cesta, kterou prochází mnoho z nás, ale to, jak se s ní vypořádáme, může změnit její význam. Samota se pro mě stala výzvou i příležitostí prozkoumat nové dimenze života. Když mám potíže, nacházím útěchu ve společenských setkáních s přáteli a ve společných akcích, které mně přináší nejen radost, ale i pocit sounáležitosti. V dobách nejtěžších jsem se naučila hledat krásu kolem sebe. Stačí vyjít ven, sednout si a pozorovat svět a tato inspirace mi nejednou pomohla překonat osamělost. Samota není jen o izolaci, ale také o nalezení rovnováhy mezi samotou a společností. Moje cesta mě naučila, že někdy si musíme udělat čas pro sebe, abychom plně ocenili hodnotu společnosti kolem nás.“