Proroctví J. A. Komenského o „návratu vlády věcí tvých“ ze Závěti umírající matky Jednoty bratrské najdeme uvedeno i v Provolání národu československému.
Toto Provolání zaznělo v roce 1920 při vzniku Církve československé husitské. V jeho závěru je doslova řečeno „Uskutečňujíce proroctví velikého biskupa Jana Amose Komenského …“
V tomto vlastenecky chápaném prorockém výroku jde o výraz touhy po svobodě politické, ale týká se také svobody náboženské. Vždyť Komenský v Obecné poradě říká, že se má lidem navrátit svoboda myšlenková, občanská, ale i náboženská. Právě tuto svobodu náboženskou měl na mysli dr. Karel Farský a ti, kteří byli v počátcích naší církve u jejího zrodu.
Novým samostatným státem se naplnilo Komenského proroctví po stránce politické, jak to vyslovil prezident Tomáš G. Masaryk v roce 1918. Církev československá se cítila být tím, kdo naplňuje Komenského proroctví po stránce náboženské, a především to má být jejím úkolem. Podobně i Českobratrská církev evangelická se při svém vzniku spojením českých evangelíků v roce 1918 odovolávala na Komenského a jím vydanou Bratrskou konfesi.
V obsahu Provolání při vzniku naší církve v roce 1920 můžeme najít tři stopy Komenského vlivu. Tím prvním je důraz na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. V Obecné poradě Komenský vyzývá: „Uveďme tedy člověka, pokud je to možné, na svobodu a osvoboďme ho od všech vnucených dogmat, kultů a poslušnosti.“ Druhou stopou je Komenského zaujetí pro mateřský jazyk, jak to vyjádřil v jednom z odkazů svého Šestera. Projevilo se to v Církvi československé zaváděním češtiny při slavení bohoslužby a obřadů. A tím třetím vlivem Komenského je dobrovolnost. Církev československá zdůraznila ve svém Provolání dobrovolnost. To, co dříve bylo náboženskou povinností, se stalo dobrovolným projevem věřících. Dobrovolnost se nám může v současnosti jevit jako určitá slabina. Avšak ve vztahu ke Komenskému to dává svůj smysl, neboť pro něho byla podstatnou zásadou pro uskutečňování nápravy lidstva. V Obecné poradě v části Všenáprava říká: „Nikdy nikoho nenutit násilím, ponechat každému rozhodování o sobě a dávat toliko slovem i příkladem radu, aby si každý zvykal zapřít sebe samu a následovat Boha.“
Komenský byl však člověkem a myslitelem harmonie, vyváženosti a vyrovnanosti. Rozhodně nejde o náboženskou svobodu neomezenou a zcela libovolnou, neboť Komenský zastával zřetelné křesťanské přesvědčení jako náboženství víry, lásky a naděje, vycházející z Bible. Vztah k vlasti a národu vyvažoval prací pro další národy a celek lidstva. A dobrovolnost vyrovnával uplatňováním prospěšné kázně.
Komenského proroctví můžeme vidět ve spojitosti se vznikem naší církve před 104 lety a s naším úkolem navazovat na českou reformaci a aktualizovat její duchovní, náboženské a křesťanské dědictví.
Tomáš Butta
Český zápas č. 2 z 14. 1. 2024
