Hlubší poznání pojetí kněžské služby v Církvi československé husitské přinášejí práce teologů Karla Farského či Zdeňka Trtíka, Základy víry a věroučné texty VIII. sněmu, kde je vyjádřena specifická teologie kněžství naší církve, jako jedné ze sedmi svátostí.
Svátost svěcení má vztah k obecnému kněžství celé církve. „Podmínkou svátostného kněžství je kněžství obecné a naopak. V tom záleží vzájemná podmíněnost, ale také rozdílnost obou druhů kněžství“ (Z. Trtík). Svátost kněžského svěcení v Církvi československé husitské je rozdílná od pojetí římskokatolického, ale neshoduje se ani s chápáním evangelickým. Od evangelického chápání nás odlišuje právě svátostné kněžství. Tím, že naše církev zachovala svátost kněžství, podržela i jeho obětní funkci a tím i oběť v liturgii. Ve všech úkolech může být kněz nahrazen laikem, v kázání kazatelem, v pastoraci pastoračním pracovníkem, ve vyučování katechetou, ale nemůže být nahrazen ve službě liturgické a svátostné. V tom je specifičnost právě úlohy a role duchovních, kteří jsou k tomu zmocněni svěcením.
Z hlediska výchovy a přípravy budoucích kněží je v současnosti v naší církvi položen důraz na studium teologických oborů. Studium teologie patří k základní bohoslovecké formaci, jako jeden z důležitých předpokladů kvalifikace ke kněžství. Druhým pilířem je život v církvi, v náboženské obci. Na biskupské a ústřední radě jsme v říjnu 2023 přijali metodický pokyn pro konání praxe v náboženských obcích těch, kteří se ucházejí o přijetí svěcení a službu v církvi. Vymezení a zaměření této praxe je součástí dokumentu Koncepce a zásady spirituální formace bohoslovců Církve československé husitské z roku 2009.
Úkoly faráře jsou souhrnně vyznačeny v Řádu duchovenské služby. Tento náš řád staví jako přední z úkolů konání bohoslužby, respektive její vedení. Život náboženské obce tvoří několik podstatných skutečností: na prvním místě je to konání bohoslužby, pak je to utvoření skupiny těch, kteří přijímají spoluodpovědnost za záležitosti náboženské obce (rada starších), dále je to odpovědná správa majetku, který slouží činnosti církevní obce, a pak jsou to různé formy vzdělávání a duchovní péče.
Duchovenská služba vyžaduje věnovat se s důkladností liturgii, připravovat si kázání a vyučování, vést rozhovory s jednotlivci i skupinami, být aktivní ve veřejném životě, ale především je úkolem pastýře budovat svěřenou obec, respektive napomáhat jejímu utváření na evangeliu Ježíše Krista.
Současným tématem je vedle služby faráře v náboženské obci i vykonávání kaplanské služby, tzv. externí kategoriální pastorace. Kaplanská služba spočívá na specializaci pro jednotlivé oblasti – armádu, vězeňství, nemocniční zařízení a další. Tato kaplanská služba je významným výrazem spolupráce církví se státem. Dá se očekávat, že se tato služba bude prohlubovat a rozšiřovat.
Kněžskou službou či úřadem se tradičně zabývá pastorální teologie (theologia pastoralis), která se vyvinula a rozvinula v římskokatolickém prostředí. Veškerá činnost církve tak vychází z kněžského úřadu a v něm se soustřeďuje. V církvích, které vzešly z reformace, se uplatňuje obor praktická teologie. Tento obor reflektuje činnosti církve, jejichž nositeli jsou nejen duchovní, ale i laici. Praktická teologie se soustřeďuje na jednotlivé činnosti církve a věnuje se jednotlivým oborům, kterými jsou – liturgika, homiletika, poimenika, katechetika a další.
V rámci těchto jednotlivých prakticko-teologických disciplín se pojednává také o tom, jaké předpoklady, schopnosti a kompetence má mít ten, kdo vede liturgii, kdo je pověřen kazatelskou službou, kdo se věnuje pastorační činnosti, kdo vyučuje a koná katechezi. Funkce a charakteristika duchovního v sobě zahrnuje všechny tyto kvalifikační rysy jednotlivých činností, avšak duchovenská funkce má především svoji specifickou ekleziologickou povahu. Duchovenská služba má přímý vztah k církvi. Kdo přijal duchovenskou službu, zůstává členem církevní obce, i když je povolán k vedoucí úloze. Nestojí nad náboženskou obcí, není nad církví, ale v ní a je její součástí. Duchovní je bytostně spjat se svou církví, s konkrétní církví, která ho k této službě pověřuje a s modlitbami vysílá.
Tomáš Butta,
patriarcha
