Rok, který jsme prožívali, nebyl pro nás zrovna snadný ani ve společnosti ani v církvi, a k nejbližší budoucnosti nevzhlížíme zrovna s laciným pozitivním a optimistickým výhledem.
Máme za sebou zvláštní roky pandemie, která ovlivnila náš život a mnohé naše lidské plánování a aktivity obrátila jiným směrem. Zkušenost již řadu měsíců trvající drsné a kruté války nedaleko od nás v Evropě poznamenává náš pohled na současný svět.
Ve starověku byla víra ve hvězdy velmi rozšířená. Mnozí věřili, že život každého člověka probíhá pod vlivem jeho hvězdy. Izrael tuto víru nesdílel. Ani my tuto víru nesdílíme – s jedinou výjimkou. Jedna hvězda má zvláštní význam: betlémská hvězda.
Před několika lety mě zaujalo heslo "Not in my Name" ("Ne v mém jménu"), kterým se muslimové distancovali od teroristických útoků, páchaných jménem jejich víry nechvalně známým Islámským státem a dalšími fanatiky.
„Boli v tom kraji na poli pastieri, ktorí v noci strážili svoje stáda,“ (L 2,8). Prostým pastierom oviec Boh zjavil, čo ešte svet nevidel: príchod toho, ktorý sám seba nazve pastierom. (D. Rops).
...Něžnost dítěte, které bylo dáno Židům, celému světu a i nám položeno do jeslí, to je Boží něžnost, která nás odjakživa bere za srdce. Vyvolala ty nejkrásnější písně, koledy, které zpívají o tom, že Pán Bůh chce, abychom se ho dotýkali, abychom ho kolébali, milovali. Je zde, kde právě jsme, a jsme tu, kde chce být s námi.
Příběh o narození a příchodu Ježíše jako věčného Božího Syna v lidské podobě má zvěstnou souvislost s příběhem o Adamovi v rajské zahradě a jeho neposlušnosti, kterou tento ráj ztratil (Gn 3). Ježíš jako nový Adam (1 K 15,45), poslušný svého Otce, nám lidem opět ztracený ráj navrací a ukazuje nám k němu cestu (Ř 5,19).
