Ve dnech 28. - 29. listopadu 2026 se v Praze konalo 13. zasedání Synodu leuenberských církví v České republice. Setkání, které hostila Evangelická církev metodistická v Horních Počernicích, se neslo v duchu 25. výročí vzniku tohoto synodu.
Čtvrtstoletí společných rozhovorů, bohoslužeb, sdílení i občasných nesnází se v atmosféře letošního setkání výrazně odráželo. Bylo cítit, že synod není jen formální platforma, ale společenství lidí, kteří se za ta léta naučili jeden druhému naslouchat a vzájemně se obohacovat.
Synod sdružuje církve, které jsou součástí Společenství protestantských církví v Evropě (CPCE). Jeho základem je Leuenberská konkordie z roku 1973, která potvrzuje společné pochopení evangelia a umožňuje vzájemné církevní společenství, sdílení slova a svátostí (křest a Večeři Páně) i uznání ordinace. V českém prostředí jsou členy tohoto společenství Církev bratrská, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev metodistická a Slezská církev evangelická augsburského vyznání. Každá z těchto církví přináší do společného stolu vlastní tradici, spiritualitu i zkušenost — a právě tato různorodost je jedním z největších darů synodu.
Letošní zasedání připomnělo nejen historii, ale i osobnosti, které stály u jeho zrodu. Místopředsedkyně Leuenberského společenství v ČR farářka Jana Křížová ve své prezentaci připomněla práci profesora Pavla Filipiho, jehož vize propojit evropskou ekumenu s českým prostředím se ukázala jako mimořádně životaschopná. Vzpomínky na první setkání, která byla spíše experimentem než zavedenou praxí, vyvolaly mezi účastníky úsměv i určitou hrdost nad tím, jak se synod během let vyvíjel.
Program tradičně zahrnoval společnou bohoslužbu s večeří Páně, sdílení zpráv z jednotlivých církví a diskusi nad dokumenty CPCE. Právě tato část bývá často nejživější — nejen kvůli rozdílným pohledům, ale i kvůli upřímné snaze porozumět tomu, jak jednotlivé církve prožívají své radosti i zápasy. Letos zazněla témata od práce s mládeží přes diakonii až po otázky, které přináší současná společnost.
Významným hostem byla Eva Buldánová z Evangelické církve augsburského vyznání na Slovensku, členka rady CPCE. Její pohled „zvenčí“ přinesl cenný kontext k tomu, jak se evropské společenství vyvíjí a jaké výzvy před ním stojí. Večerní přednáška Martina Vaňáče z Evangelické teologické fakulty nabídla inspirativní pohled na současné modely ekumenické spolupráce a otevřela prostor pro otázky, které zaznívají napříč církvemi: jak být věrohodnými svědky evangelia v době rychlých změn a rostoucího individualismu.
Pro Církev československou husitskou je účast na Leuenberském společenství dlouhodobě důležitá. Přináší nejen teologické potvrzení společného chápání evangelia, ale také možnost sdílet liturgický a duchovní život s dalšími církvemi. Zároveň otevírá prostor pro praktickou spolupráci, která se často rodí právě v osobních rozhovorech během synodu — při společné modlitbě, při sdílení zkušeností z farností a sborů nebo v přestávkách u kávy.
Pětadvacet let existence synodu ukazuje, že nejde o formální strukturu, ale o živé společenství, které se vyvíjí spolu s církvemi, jež ho tvoří. Letošní setkání bylo dalším potvrzením toho, že cesta ekumeny má smysl tehdy, když se církve setkávají tváří v tvář, s otevřeností, pokorou a ochotou hledat společné dobro. Synod roku 2026 byl jedním z těch okamžiků, kdy se tato jednota stala viditelnou a hmatatelnou — a zároveň povzbuzením do dalších let společné práce.
 |
 |
Thomas Brian Wolf
Foto: Slezská církev evangelická a.v.
