Představte si, že váš kněz nebo farář z místního kostela, do kterého každou neděli chodíte, by najednou zmizel, a nebo byl jednoduše zatčen za post na facebooku nebo jiné sociální síti, a nebo prostě zadržen policií jen kvůli tomu, že dělá to, co je pro jeho povolání přirozené. I taková je situace v Bělorusku, kterou na konci října na konferenci v Herrnhutu organizace Church and Peace představila ortodoxní teoložka a aktivistka Natalia Vasilevich.
Již nějaký čas si každou poslední středu, před začátkem adventu, připomínáme pronásledování křesťanů ve světě. V průběhu času se tato myšlenka v některých farnostech nebo kongregacích rozšířila i na připomínku všech pronásledovaných bez ohledu na jejich víru či náboženství. Červená středa se stala symbolem nenásilného projevu nesouhlasu a zároveň projevem empatie s těmi, kteří tomuto pronásledování a útlaku pro svou víru trpí. V našem prostředí by se mohlo zdát, že takové pronásledování je otázkou minulosti a nás se tak úplně netýká. Opak je však pravdou. Pronásledování křesťanů, muslimů, židů a dalších se děje právě teď (Pravděpodobně i ve chvíli, kdy píši tento článek.). Neděje se to, ale na místě, o kterém s evropskou arogancí mluvíme jako “o tom třetím světě”. Ne! Pronásledování věřících se doslova děje za humny. Svědectví o takovém pronásledování, které jsem získal z úst oběti represí Natalie Vasilevich, mnou silně otřáslo a rád bych jej sdílel dál.
Bělorusko. Místo, které je také známé jako země posledního diktátora v Evropě. Tato teze se ukázala být pravdivou při posledních prezidentských volbách v roce 2020, kdy diktátor Lukašenko prokazatelně zmanipuloval volby. Následovaly události, které věšly do dějin této země. Masivní protesty proti vládě strachu a represí. Lidé vyšli do ulic a zpívali. Zpívali svoji starou hymnu: “Mohutny Boža”. V překladu “Všemohoucímu Bohu”, píseň o trpělivosti a míru. Ihned se tato píseň stala symbolem boje proti útlaku, pronásledování a proti násilí. Pochopitelně ji úřady zakázali a každý, kdo si ji zpíval, byl zatčen nebo hůře zbit. Možná kvůli jménu písně se najednou křesťané po celé zemi (nezáleží na denominaci) stali nepřátelé státu. Křesťané jsou běloruským režimem vykreslováni jako nepřátelé režimu, kteří podporují západní nepřetáleský narativ (jaký narativ to je mi není jasné - myslím, že ani běloruskému režimu ne) a jsou špióny západních nepřátelských mocností.
Na protestech proti Lukašenkovu řežimu se začali postupně objevovat i pravoslavné ikony. A ačkoliv jednotlivé církve v Bělorusku nikdy oficiálně nepodpořily protesty, tak jednotliví kněží přirozeně přispěchali na pomoc těm, kteří si zaslouží jejich pozornost - utlačovaní, zbití a pronásledovaní obyčejní lidé - sousedi. Tím však mnozí na sebe upoutali pozornost tajné policie a pro práci, která je knězi přirozená, tedy pomáhat slabým, začali být uvězňováni.
Pokojné a nenásilné protesty po celém Bělorusku nabyly postupně i křesťanský charakter. Lidé pochodovali po ulicích s ikonou Krista v popředí. Vznikla iniciativa Christian vision (křesťanský vize), která podporovala tyto nenásilné protesty. Natalia ve svém příspěvku na konferenci říkala: “V roce 2020 jsme vyšli do ulic Minsku s ikonami, Biblí a růženci v rukou. Modlili jsme se a zpívali společně, volali jsme po zastavení násilí a vzpomínali na jeho oběti. Věřili jsme, že morální síla, solidarita a bílé květiny v našich rukou mohou zastavit represivní mašinerii.” Přesto byla tato inciativa 1. dubna 2025 zakázaná a každý, kdo se s ní dostal do styku, byl na seznamu Běloruské KGB, dodává Natalia. Což opět znamenalo i kněží byť byli třeba jen na fotografii facebookového příspěvku, profilu úplně někoho cizího.
Kolik přesně je takto vězněných kněží není přesně známo a nejsou podle slov Natalie Vasilevich známé ani důvody jejich žalářování. Podle dostupných informacích však je zřejmé, že Běloruský režim vězní zhruba 30 kněží z více jak 1 600 politických vězňů mezi které patří i věřící z různých církví. Poslední zaznamenaný případ polského katolického kněze hovoří za své. Natalia nám vyprávěla tento příběh, protože je dobře zdokumentovaný. Polský kněz, který jel do Běloruska navštívit své přátelé a podpořit tamnější věřící, byl obviněn ze špionáže na základě několika dokumentů, které u něj našla běloruská tajná policie. Dokumenty měli dle zdroje obsahovat záznam pohybů ruských a běloruských ozbrojených sil. Absurditou celého tohoto obvinění však je, že všechny dokumenty, které u tohoto polského kněze, tajná služba údajně našla byly psány azbukou v ruštině, kterou uvězněný kněz neovládá.
Iniciativa Christian vision má i svou vlastní teologii, které podtrhuje politickou situaci v zemi. Její základní myšlenka je založena na výkladu textu z Lukáše 10, 25 nn - podobenství o milosrdném Samaritánovi. Křesťané v této iniciativě, která je nekonfesní, vnímají sami sebe jako právě toho zbitého člověka u cesty a čekají na svého Samaritána. Tímto příkladem se snaží křesťany po celém světě vyzvat k nějaké sounáležitosti. Zároveň tím dokládají i argument, že sami sebe vnímají jako oběti útlaku a násilí. Vše se, ale změnilo počátkem války na Ukrajině. Narativ oběti již dále nebyl možný ve chvíli, kdy z území Běloruska zahájilo Rusko ofenzivu proti Ukrajině. Ve chvíli, kdy z území Běloruska byly vypouštěny rakety na ukrajinské cíle. Bělorusové se již nemohli vnímat jako oběti. Symbolika se změnila. Místo ženy protestující s bílou květinou a ikonou v ruce, jsou to nyní dobrovolníci, kteří se hlásí do ukrajinské armády.
Mladý student teologie, který se přihlásil jako dobrovolník do ukrajinské armády. Věřil, že když pomůže sousedovy bojovat za jeho svobodu a proti útlaku, tak možná soused v budoucnu pomůže i jemu, aby i jeho země získala svobodu. Příběh mladého teologa a seminaristy, o kterém Natallia vyprávěla, se mě hluboce dotkl. Nikoliv proto, že se stal vojákem a bojoval, ale proto že i přes nespravedlnost a útlak, kterého se na něm dopouštěl režim jeho země, tak získal dostatek odvahy a síly aby pomohl sousedovy. Po letech útlaku a represích ve své zemi zemřel ve dvaceti třech letech ve válce, kterou režim, jehož byl obětí, aktivně podporoval.
Osobních příběhů a sdílení o utlačování běloruských křesťanů jsem v devadesáti minutové prezentaci vyslechl mnoho, ale zvolil jsem pouze dva, které mě nejvíce ovlivnili a hluboce se mě dotkli. Prosím, modleme se za naše bratry a sestry v Bělorusku, kteří trpí pro svou víru.
Roman Zábrodský
Foto: David Peterson, Pixabay
