Červenou středou si připomínáme v Česku pronásledované lidi pro víru. Tato iniciativa vznikla v roce 2016 ve Velké Británii a jejím cílem bylo Make a stand for faith and freedom („Zastaň se víry a svobody“). Ve středu 26. 11. 2025 se k tomuto nenásilnému vyjádření postoje, sounáležitosti či uvědomění připojí více jak 140 organizací, a to různými formami.
V této souvislosti bych s vámi ráda sdílela svou osobní zkušenost se svědectvím věřících žen ze Srbska, které jsem vyslechla letos v říjnu. Marija Parnicki a Marijana Ajzenkol nám na konferenci Church and Peace zprostředkovaly informace o tragédii, která se stala 1. listopadu 2024 v Novém Sadu, kdy se z nově zrekonstruované železniční stanice zřítila na lidi betonová střecha. Šestnáct z přítomných zemřelo, a řada dalších byla zraněna. K objasnění situace, vyvození odpovědnosti, či k potrestání viníků se stát a vládnoucí politici nehlásili. A to byla již poslední kapka (jak ženy popisovaly) k tomu, aby se místní obyvatelé, příbuzní a známí obětí, ale i studenti po celém Srbsku začali veřejně angažovat v protestech za osvětlení situace. Místní měli a mají pocit, že jejich naoko svobodná země se zmítá v řadě korupčních skandálů, jejich práva jsou potlačována, že lidé jsou za názor pronásledováni a spravedlnost ve vymáhání zákona je v nedohlednu. Neochota vysvětlit a omluvit se za 16 zmařených lidských životů vedla k protestům. To, co všechny ty nenásilné protesty spojilo, bylo 10 požadavků, které měly (a mají) pomoci ke zlepšení života v Srbsku. Konkrétně požadují: 1) zveřejnění dokumentů k stavbě nádraží a vyvození odpovědnosti za pád nové betonové střechy na lidi; 2) nepronásledování protestujících; 3) zastavení velkých stavebních projektů státu a jejich audit; 4) zastavení Jadar projektu na těžbu lithia bez obeznámení s mírou ekologických dopadů na život obyvatel; 5) zvýšení financí na vzdělávání; 6) zvýšení minimální mzdy o 20%; 7) zaručení státu odebírat zemědělskou produkci s navýšením o inflaci; 8) zastavení nevýhodných úvěrů; 9) zastavení vývozu zbraní do zón konfliktu (např. Ukrajina, Izrael); 10) ustanovení odborné komise pro boj se znečištěním ovzduší. Občanská společnost v čele se studenty a pedagogy (ale i herci, taxikáři, zemědělci, právníky ad.) tyto požadavky připomínají každý den, od 1. listopadu 2024 doposud. Již přes rok vždy ve 12:00 vyjdou do ulic a zastaví se v symbolickém tichu, na 16 minut, vyjadřují tak nesouhlas se současným stavem a vzpomínají na oběti.
A co na to místní církve? Srbská pravoslavná církev – historicky jedna z nejdůvěryhodnějších institucí v Srbsku – reagovala rozporuplně, říkají. Vedení církve vyslalo signál, že církev by neměla hájit konkrétní zájmy a měla by se profilovat jako apolitická. Dosud nevydala žádné oficiální prohlášení, ale mnoho jejich členů se do nenásilných protestů zapojuje. Římskokatolický kardinál Ladislav Nemet podpořil studentskou iniciativu prostřednictvím oficiálních veřejných prohlášení i na sociálních sítích. Protestantské komunity zůstávají stejně jako muslimové a židé v tichosti. Jak ženy popsaly, tyto protichůdné postoje uvnitř církve odrážejí hlubší spor o roli církve v občanské společnosti v Srbsku. Věřící sami, napříč denominacemi, pořádají protestní poutě pochody), účastní se mírových protestů ticha s ikonami, pořádají modlitební setkání atd.
Toto aktuální hnutí v Srbsku, požadující nejen vyvození odpovědnosti za konkrétní tragédii, ale i širší reformu správy státu, transparentnost a udržení demokratických principů, poukazuje na zhrubnutí politické kultury, která již nebere vážně občanskou společnost a snaží se jí různými strategiemi umlčet. Bagatelizací protestů ve státní televizi, cíleným navážením dlažebních kostek “k opravě chodníků” před vysoké školy, zastrašováním ztráty zaměstnání, pokud se tichých protestů budou zaměstnanci účastnit atd. Marija a Marijana nás prosily o modlitby, ale i sdílení jejich situace v našich zemích. Myslím, že v den, kdy si připomínáme pronásledované křesťany a boj za víru a svobodu, se i připomenutí těchto strádajících lidí v Srbském režimu hodí.
Mysleme na ně. I na naši občanskou společnost. Vždyť občas stačí jeden hlas (iniciativa), který se zastane slabších, utlačovanějších, a ostatní se přidají, aby se situace mohla začít proměňovat. A zastávat se slabých, nemocných, pronásledovaných, okupovaných … je biblické nejen na Červenou středu.
Veronika Matějková
