V pražském evangelickém sboru v Braníku se v sobotu 25. ledna odpoledne konalo vzpomínkové setkání spjaté s životem i odchodem církevní historičky prof. Noemi Rejchrtové (1. 11. 1940 - 2. 1. 2025).
Promluvili na něm ti, kteří se s ní mohli odborně setkávat a otiskli si ji do paměti jako vynikající historičku, i ti, kdo ji poznávali jako laskavou, věřící a tolerantní ženu.
Noemi Rejchrtová se narodila v Praze Žižkově jako dcera kazatele sboru Jednoty českobratrské (pak Církve bratrské) Bohuslava Beneše. Úspěšně absolvovala středoškolské studium, léta 1964–1973 prožila v průmyslové výrobě. Počátkem šedesátých let s manželem Luďkem Rejchrtem původní domovskou církev opustili a přestoupili do ČCE. Roku 1966 N. Rejchrtová započala dálkové studium historie a filosofie na FF UK, dovršené roku 1973 doktorátem. Jejími učiteli se zde stali především profesoři František Kavka, Josef Petráň a Milan Sobotka. Dizertační práci tematicky věnovala myšlenkovému politickému vývoji Václava Budovce z Budova. Oponentem její dizertace byl prof. Amedeo Molnár, který ji i dále odborně vychovával a vedl.
Mladá historička začala své působení na katedře církevních dějin tehdejší Komenského evangelické bohoslovecké fakulty jako odborná asistentka. Zatímco její manžel působil v pražském evangelickém sboru v Braníku jako vikář, ona se postupně odborně profilovala k české reformaci, pozdním utrakvismu, kalvínské linii česko-bratrství, komeniologii. V bádání o Václavu Budovci dokázala s porozuměním navázat na své badatelské předchůdce, žáky Jaroslava Golla, především Julia Glücklicha, v bádání o české reformaci i na Kamila Kroftu. Navazovala výrazně i na své konfesní předchůdce, historiky. Téma své habilitační práce zaměřila k českému utrakvismu doby jagellonské. Postupně do tisku vypravila několik edic spojených s životem a dílem Václava Budovce z Budova, Karla Staršího ze Žerotína a Jana Amose Komenského. Po úmrtí prof. A. Molnára roku 1990, aniž přerušila pedagogické působení na fakultě, dva roky působila jako vědecká pracovnice Historického ústavu AV ČR. Roku 1992 se na svou, nyní již Evangelickou teologickou fakultu UK vrátila, aby zde byla roku 1994 jmenována profesorkou a vedoucí katedry církevních dějin. Emeritována byla o dvacet let později.
Jaroslav Hrdlička