Všechno zlé je k něčemu dobré, praví stará moudrost. Tak i odeznělá pandemie covidu nás přes všechna trápení a bolesti snad naučila mnohému novému. Třeba my ve Zlíně jsme se na Velký pátek vždy scházeli v kostele ke čtení pašijí.
A najednou to v roce 2021 nebylo úplně možné. Na poslední chvíli jsme se tehdy rozhodli uspořádat pobožnost křížové cesty v přírodě, na Velíkové v nejsevernějším cípu našeho města. A protože nás taková připomínka Ježíšovy oběti pod širým nebem oslovila, dohodli jsme se zopakovat ji napřesrok na jiném místě. To bylo možné i díky tomu, že křížové cesty vznikají v posledních dvaceti letech v okolí Zlína docela spontánně (velíkovská z roku 2005 je nejstarší ze čtyř).
A tak jsme se vloni vypravili na Hostišovou (tamní kalvárie je z roku 2009) a letos do Kašavy, kde byla křížová cesta dokončena před deseti lety. Asi dvacítka poutníků (ve věkovém rozmezí od 1 do 92 let) ji procházela v chladném počasí s občasnými prškami deště a sněhu. Prožitek Spasitelovy oběti to však spíš umocňovalo, stejně jako verše z cyklu Křížová cesta Josefa Suchého recitované při každém zastavení. Mohli jsme tak jimi též uctít letošní sté výročí narození tohoto moravského básníka.
Dejme zde zaznít jeho XIII. zastavení.
Snímají z kříže Spasitele.
Maria na klíně mu stele
vlídnější lůžko, než byl trám.
Po nejtemnější z temných nocí
jí poslední meč vniká k srdci
a je jich právě sedm tam.
Leč Matka pěsti nezatíná.
Horoucně líbá líce Syna,
bezvládnou hlavu celuje.
Je bolest hluboká jak moře,
je květ a jeho jméno hořec,
květ hoře Panny Marie.
Marcel Sladkowski
Český zápas č. 18/2023 z 30. 4. 2023
