Na svatého Václava 28. 9. 2022 jsme si připomněli jednoho Václava z našich řad (zemř. 24. ledna 2020). Šťastný nápad s tím Žďárského Bydžovem! Vlastně vyšlo to celodenní setkání v bydžovském Husově sboru – a dalo by se říci festival – a jako jakési gala-představení, a to bez zkoušek!
Zkušenou režisérskou rukou je vedl (a celé vlastně zorganizoval) em. biskup Štěpán Klásek za vydatné pomoci bydžovských husitů i současného faráře Vladislava Peka. Pro ty, kdo tam nebyli: na první festival k uctění památky tamního faráře, básníka i písničkáře Václava Žďárského přišli lidé ze sboru a přátelé, básníci i písničkáři nejen z hradecké diecéze. Šlo totiž o to, aby k zaplněnému sboru opět zazněly Václavovy verše i písně, ale také původní tvorba některých zúčastněných. Obavy z toho, že by "přemnožení poeti" posluchače brzo „utloukli“ svými verši (bylo to totiž náročné na vnímání i rozumění), zrušily písničky, jimiž byl program prostřídán. A tak jsme slyšeli vystoupení řady Václavových přátel... Přitom nešlo ne-vzpomenout, že nám nedávno (letošního 30. června) odešel další z plejády našich Bohem obdarovaných tvůrců, bratr farář Ervín Kukuczka. I jeho verše zazněly. V dopoledním programu vystoupili Štěpán Klásek a Jana Wienerová, Marie a Michal Kocmanovi se skupinou, Stanislav Kubín, Jiří Kouba a Ladislav Dlouhý (se vzpomínkami na společné známé z chemičky). Po skvělém občerstvení spojeném se vzájemnými rozhovory (a ohřátím v chladném deštivém dni) pokračoval program vystoupením Pavla Pechance, Benjamina Mlýnka, Jiřího Plháka a Aleny Naimanové. Poznali jsme tak i jejich další nadání kromě těch, na něž jsme zvyklí z jejich duchovenské služby. Odpoledne jsme (už s br. patriarchou) vyšli k Václavovu hrobu na místní hřbitov – položit kvě-tiny, zapálit svíčku, pomodlit se a zazpívat. Tím to ovšem neskončilo: Posluchači byli připoutáni dalšími vystoupeními, jež svými vzpomínkami na Václava proložili Petr Vopálka a Vladislav Pek. Pak přišel ještě silnější zážitek v podobě šansonů Petra Novotného, zpívaných i s Blankou Nechutovou. Sejití završil písněmi a pak i modlitbou s požehnáním Tomáš Butta. Snad jsem někoho nevynechala, den to byl bohatý na radost ze setkání, literární a duchovní zážitky. Tím to ovšem nekončí: první Žďárského Bydžov je za námi – ať žije ten příští v roce 2023! (-ine)
