„Lhostejnosti a lhostejným vděčí tyrani za to, že se drží. Ale stojíme zde my, kteří jsme si slíbili, že budeme svou svobodu jak tělesnou, tak duchovní hájit celým svým životem...“
Tato burcující slova pronesl v roce 1942 ze sázavské kazatelny farář Církve československé (husitské) Jaroslav Bendl, který se narodil právě před 110 lety.
Povaha a rozsah odbojových aktivit faráře Jaroslava Bendla za protektorátu byly široké. Ještě za života Josefa Škaldy, zakladatele odbojové organizace Družstvo v prvním sledu, spolupracoval s touto skupinou, která se soustředila na vydávání časopisu V boj. Jaroslav Bendl ilegální časopis distribuoval mezi členy Národního hnutí pracující mládeže, na něž byl napojen. Kontakty udržoval rovněž s několika duchovními Církve československé (husitské), kteří se aktivně zapojili do protinacistického odboje. Trvalé spojení navázal třeba s ledečským farářem Josefem Kracíkem, který spolupracoval s odbojovou organizací Obrana národa na Královéhradecku. Ze svědectví faráře Josefa Kosinky vyplývá, že k němu na faru do Uhlířských Janovic farář Bendl posílal odbojové pracovníky, kteří byli nuceni odejít do ilegality.
Hlavním důvodem Bendlova zatčení a internace v koncentračním táboře se ale stala jeho neohrožená protinacistická a protihitlerovská kázání. Přes varování a domlouvání z úst starosty i blízkých členů rodiny nedokázal mlčet. V době Heydrichova běsnění z jeho úst zaznívalo: „Věřte mi, bratři a sestry, když démoni zla nejvíce řádí, jsou nejblíže svému zhroucení.“ A jindy zase: „Statečný člověk nečeká až na nějakou velkolepou příležitost, nýbrž projevuje svou zmužilost v každé vteřině svého života… Musíme být ochotni přinášet i oběti, abychom se z dneška probojovali k lepším zítřkům.“ Svému otci Josefovi po jednom z proslovených plamenných kázání řekl: „Tati, někdo se obětovat musí, je řada na nás svobodných. Co by řekli tam nahoře, že zde nic neděláme...“
Povzbudivá slova plná odhodlání doléhala až na chrámový kůr, kde jim pozorně naslouchala také Zorka Vyhnánková, se kterou Jaroslav toužil spojit svůj život. V četných dopisech se jí na několika místech vyznal ze svých citů. Odráží se v nich i realistický pohled na skutečnost, že může být kdykoli pro své aktivity v hnutí domácího odboje zatčen: „Já jsem vše, po čem v lásce člověk touží, nalezl u Tebe. Oddanost, něhu, pochopení, prostě lásku…“
Den před předvoláním k výslechu v již zcela reálné předtuše zatčení rekapituloval Jaroslav svůj život a vztah se Zorkou: „Ať přijde cokoli, to minulé již nám nemůže nikdo vzít, to zůstává pro mne hodnotou, která každou, jakoukoliv chvíli mého života činí snesitelnější, méně bolestnou.“
Zatčení opravdu přišlo. A z koncentračního tábora Osvětim se již nevrátil.
Pokračování článku historika Martina Jindry naleznete v příloze.
Martin Jindra k výročí Jaroslava Bendla na stránkách Ústavu pro studiuam totalitních režimů také napsal - Výročí: Martin Jindra o faráři Jaroslavu Bendovi
