Recenze bratra patriarchy na publikaci Filipa Sedláka.
Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze vydala publikaci teologa mladší generace a duchovního CČSH dr. Filipa Sedláka s názvem Svoboda svědomí v Duchu Kristově – stěžejní zásada husitské teologie (edice Quaestiones disputatae Facultatis theologiae husiticae, sv. 2, Luboš Marek 2022, 186 s.).
V úvodu své práce autor vychází z předpokladu, že Duch Kristův a svoboda svědomí mají v tradici Církve československé husitské podstatné místo (v. 18). Svoboda svědomí a Duch Kristův jsou klíčovým, základním a cílovým bodem její věrouky (s. 18), jak dokládají sněmovní a další dokumenty církve od počátečního období až po současnost.
Téma svobody svědomí a Ducha Kristova bylo již vícekrát reflektováno řadou teologů naší církve. Přesto komplexnější pojednání na toto téma z poslední doby scházelo. Tohoto úkolu se ujal teolog Filip Sedlák a svoji práci obhájil jako disertaci. Autor si přitom nečiní nárok na úplné zpracování této tematiky (s. 23).
Zabývá se zejména chápáním svobody svědomí a Ducha Kristova v myšlení a díle dvou představitelů CČSH – Karla Farského a Zdeňka Trtíka. Činí však i hlubší časovou a tematickou sondu, která se týká českého reformátora Mistra Jana Husa (1. kapitola). V další části (2. kapitole) se věnuje srovnávání názorů Karla Farského a irského modernistického teologa a katolického kněze George Tyrrella (1861-1909). V jeho knize Křesťanství na křižovatce (vyšla česky v roce 2016) najdeme například takovouto formulaci: „Ducha Ježíšova, který se vyjadřoval v Církvi, v Evangeliu, ve svátostech, nevnímali jeho následovníci jako doktrínu, ale jako osobní vliv, přizpůsobování duše její vlastní božské podstatě“ (cit. s. 176). Filip Sedlák dochází k tomu, že Tyrrell a Farský se shodovali v otázce povahy Ducha Kristova v tom, že nejvlastnější podstatou jeho sebesdělení je láska (s. 114).
V další kapitole objasňuje autor pojem Ducha Kristova u Zdeňka Trtíka v souvislostech s vírou ve vzkříšení a jeho personalismem (3. kapitola). Podle Trtíka je Duch Kristův mocí Ducha svatého zpřítomněný Kristus, se kterým se ve víře setkáváme a máme s ním osobní zkušenost (s. 118). Věnuje se též Trtíkově teologii liturgie, respektive jeho chápání přítomnosti Ježíše Krista ve večeři Páně (s. 131-140). Zaobírá se pneumatologií (naukou o Duchu svatém) v dogmatice švýcarského protestantského teologa Emila Brunnera (1889-1966) (s. 142-147) a jejím srovnáváním s myšlením Zdeňka Trtíka, který jím byl zřejmě inspirován v otázce Krista historie a přítomného Krista víry v moci Ducha svatého (s. 125).
Podle Trtíka je Duch Kristův nejvyšší autoritou, normou a korektivem. Ducha Kristova nemůžeme poznat bez Písma ani tradice, ale Kristův Duch je nad Písmem i tradicí (s. 148). Duch Kristův podle teologů CČSH Zdeňka Trtíka a Zdeňka Kučery je zkráceným vyjádřením christologického a trojičního dogmatu (s. 152).
V poslední části (4. kapitole) autor formuluje výsledky svého zkoumání a teologické práce. Uvádí je ve čtyřech bodech: 1) Svoboda svědomí v Duchu Kristově je požadavkem na jednotu vnitřní a vnější víry (s. 154). 2) Praxe je upřednostňována před teorií (s. 154). 3) Duch Kristův je norma vnitřní, jejíž autorita vyrůstá z osobního přijetí Krista, a nevyrůstá z abstraktního konceptu předkládaného z vnějšku (s. 155). 4) Pojmová neuzavřenost souvisí s ideologickou neuchopitelností, neboť nejde v první řadě o pojmy samé, nýbrž o podstatu za nimi, o duchovní realitu. Pojmy však potřebujeme, i když podstatu za nimi neobsáhnou (s. 162). V závěru autor podává odpovědi na otázky, jak rozumět Duchu Kristovu a svobodě svědomí (s. 156-162).
Publikace duchovního a pedagoga Filipa Sedláka je hodnotným obohacením teologického myšlení a tvorby, jak Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, tak i Církve československé husitské, a rozhodně stojí za četbu i hlubší a podrobné studium.
