Slovo bratra patriarchy Tomáš Butta k probíhajícímu IX. sněmu, práci výborů a situaci naší církve.
V loňském roce byl zahájen IX. sněm Církve československé husitské. Od té chvíle se sněmovní výbory vedené jednotlivými biskupy nebo dalšími odborníky věnují svým úkolům. Pro biskupskou radu, konanou v říjnu v Hradci Králové, jsem připravil o probíhajícím IX. sněmu naší církve několik poznámek a tezí. Současně jsem stručně naznačil situaci a snažil se pojmenovat projevující se trendy v naší církvi i vyslovil některé otázky. Bratři biskupové mě vyzvali, abych tyto své náměty zpracoval do kratšího článku a zveřejnil jej k dalšímu promýšlení a rozhovorům v církvi.
1. Teze k charakteristice sněmu CČSH
• Sněm jako shromáždění volených zástupců církve – duchovních a laiků – je odpovědný Bohu a sám sobě. Nepodléhá ve svých rozhodnutích ani ústřední radě ani žádnému jinému orgánu. • Sněm je nejvyšší zákonodárný orgán a jako takový rozhoduje a usnáší se o základních principech a zásadních ustanoveních naší novodobé husitské církve. Tyto základní věroučné, liturgické a právní principy jsou vyjádřeny v dokumentech, kterými jsou zejména Základy víry, Ústava a Bohoslužebný řád. Nižší ustanovení a novelizace prováděcích předpisů mohou být projednávány na církevním zastupitelstvu, které má kompetenci ke schvalování novelizací Organizačního řádu, Řádu duchovenské služby, Hospodářského řádu a dalších nižších norem v souladu se základními principy věroučnými a právními. • Sněmovní výbory plní úkoly stanovené sněmem, jak jsou popsány a vyznačeny v jím přijatém usnesení. Toto usnesení je zveřejněno a dohledatelné na našich církevních stránkách v rubrice Dokumenty. • S prací výborů je neodmyslitelně spjata diskuse celocírkevního rázu. Výstupy návrhů předloh mají být projednávány v duchovenském sboru, ale i věřícími v náboženských obcích. • Sněmovní předlohy a návrhy, které předkládá předsednictvo plénu sněmu, mají být dostatečně prodiskutovány a mají mít předjednaný souhlas. • Předlohy připravené jednotlivými výbory a prodiskutované v církvi může sněm přijmout, ale může je také neschválit, a tím odmítnout.
2. Vztah IX. sněmu k předcházejícím sněmům
Současný sněm je v počtu již devátým a předcházely mu dřívější sněmy svolané a uskutečněné v různých obdobích dějin naší církve. V naší novější historii se jedná zejména o VI. sněm, který má svými přijatými usneseními v dějinách naší církve své význačné místo. Tehdy na 1. zasedání v roce 1971 byly přijaty Základy víry a byl také doplněn název církve „husitská“. Na 2. zasedání v roce 1981 byly přijaty Základy řádu sociálně-etické orientace. Během předcházejícího VIII. sněmu, který byl dlouhým procesem a konal se v letech 2000 až 2014, došlo k tvorbě Ústavy, která nahradila dosavadní Zřízení, a k novelizaci všech řádů a vytvoření dalších dokumentů. Jsou obsaženy v publikaci VIII. sněm Církve československé husitské. Průběh, dokumenty, poselství (vyd. 2014) nebo byly vydány samostatně. Sněmy se konají ve zcela specifické situaci vnitrocírkevní i společenské, na kterou chtějí reagovat a vyznačit tak své přístupy víry, své rozpoznávané úkoly i cíle svého dalšího směřování. Měnící se situace ve společnosti a ve světě s sebou přináší i takovou možnost, že se církev vymezí vůči svým vlastním zásadám a postojům, které v ní byly formulovány v minulé době. Otázkou je, zda bude IX. sněm probíhat v určité kontinuitě vůči předcházejícím sněmům, nebo naopak v diskontinuitě vzhledem k radikálně se proměňující situaci ve společnosti i uvnitř církve.
3. Nad konkrétními úkoly sněmovních výborů
Úkoly jednotlivých sněmovních výborů jsou uvedeny v usnesení z ustavujícího 1. zasedání v loňském roce 2024. Úkolem naukového výboru s předsedou doc. Jiřím Vogelem, děkanem HTF UK, je vypracování ekleziologické předlohy. Jde o zamýšlený dokument o církvi pro její orientaci a vyznačení jejího hlavního poslání a aktuálních úkolů v současné společnosti. S touto předlohou vnitřně souvisí tvorba misijní strategie, která je úkolem misijního výboru s předsedou br. biskupem Jurajem Dovalou, a také předloha základů duchovní péče, které se věnuje pastoračně-výchovný výbor s předsedou br. biskupem Pavlem Pechancem. Specifická společenská a etická témata, jako je ekologie, reflektuje naukový výbor a mezilidské vztahy sociálně-etický výbor s předsedou br. biskupem Tomášem Chytilem. Liturgický výbor s předsedou br. biskupem Lukášem Bujnou se zabývá specifickými liturgickými formami a obřady. Ekumenicko-zahraniční výbor s předsedkyní dr. Hanou Tonzarovou shromažďuje a poskytuje ostatním výborům podklady z domácí i zahraniční ekumeny. Legislativně právní výbor s předsedkyní Mgr. Janou Krajčiříkovou se soustředí na návrhy dílčích novelizací řádů. Hospodářský výbor s předsedou br. biskupem Davidem Tonzarem průběžně promýšlí a projednává ekonomickou strategii a zabezpečení hospodářské soběstačnosti naší církve.
Mohli bychom zjednodušeně uvést, že připravované předlohy IX. sněmu spadají do dvou oblastí. První je oblast církve a druhá je oblast společnosti a světa. Přičemž obě se setkávají a někde i prolínají. Vždy jsem chápal, že církev má dva hlavní úkoly, dvě těžiště. To první je vlastní budování na Kristu a druhým je její působení ve světě. Jestliže by se věnovala jednostranně prvnímu úkolu a zapomínala by na druhý, tak se ocitá v izolaci. Vždyť církev zde není kvůli sobě samé, ale kvůli druhým. Pokud by se zabývala jen působením ve světě a zapomínala by na první úkol, hrozí jí zase rozplynutí ve společnosti a stává se tak časem nahraditelnou jinými institucemi a organizacemi sociálními, vzdělávacími, kulturními, které dělají také tuto práci, a mohou ji dělat i lépe. Církev nesmí zapomenout, že je zde kvůli Ježíši Kristu a v tom je právě její jedinečnost, specifičnost a nenahraditelnost.
4. Jaké jsou znaky a trendy naší situace v církvi?
Kdybych měl zcela stručně popsat situaci naší církve a trendy, které se v ní projevují v poslední době, tak bych to vyjádřil čtyřmi pojmy: profesionalizace, decentralizace, relativizace a individualizace.
Prvním projevujícím se jevem je tendence k profesionalizaci. Ta s sebou přináší to, že aktivita zaměstnanců církve převládá nad dobrovolným presbyterátem. Laické služby jsou nahrazovány profesionálními pracovníky. Druhým trendem je sklon k decentralizaci. Otázkou se stává, co má mít celocírkevní povahu a co diecézní, kde se má soustřeďovat pravomoc rozhodování. Je patrné, že pokud se projevují snahy o decentralizaci celku církve, dochází tak k centralizaci na rovině diecézí, které se staly silnými centry. To pak může být i na úkor větší samostatnosti a „vnitřní síly“ náboženských obcí. Jestliže se některé náboženské obce staly slabé ve své autonomii, po stránce personální i ekonomické, tak to má řadu příčin a důvodů. Třetím jevem je relativizace a bezbřehá interpretace všeho, včetně vlastní duchovní tradice církve. Dochází k relativizaci všeho, co dosud v církvi tvořilo určitá společná dojednaná pravidla, více či méně respektovaná. Bezbřehé možnosti různých interpretací a výkladů Bible, tradice, ale i toho, co prožíváme v společenských a politických konfliktech ve světě, mohou vést ke zcela opačným až k nepřátelským nesmiřitelným stanoviskům. Čtvrtým rysem je individualizace převládající nad vztahem k celku. Individuální spiritualita se stává středem zájmu veškerého duchovního života a všemu má být nadřazena. Přesto křesťanská osobní víra není individuální spiritualitou nejrůznějšího zaměření. Víra má svůj ekleziální, církevní rozměr. Víra není individuální mystikou, ale mystikou Kristova těla. Církev je jak společenství založené na osobních vztazích, tak i instituce spočívající na svěřené míře odpovědnosti. Jedním ze znaků zralé křesťanské víry je právě spjatost s církví a odpovědnost vůči ní, avšak tomu se současná individuální spiritualita vyhýbá.
Jestliže se v naší církvi přítomné doby projevují tyto znaky a tendence, pak nás to vzdaluje od Ježíše Krista a jeho mystického těla. Naopak ke Kristu a k životu v jeho Duchu nás přibližuje vědomí významu pravé dobrovolnosti (1 Pa 29,14.17), projevovaný hluboký zájem o jednotu (Ef 4,3), hledání společného pevného duchovního základu (1 K 3,11; 2 K 2,21; Ko 2,7) a toho, co církev činí Kristovou církví (Fp 2,4). Tomu by měla napomáhat i sněmovní práce a naše společné hledání a rozhovory.
Tomáš Butta
Foto: Robert Mekiš
