(ČZ 32/2025) I na některých křesťanech je vidět, že vystavět a udržovat kostely, sochy, krucifixy je snadnější než se v nitru rozhodnout proti sobě.
Jak snadno lidé pohrdají někým, kdo právě podle módních požadavků nestojí na piedestalu důležitosti a slávy, ale naopak je v nelibosti či ponížení. Jak snadno se lidé vysmívají tomu, kdo jedná jinak, než obvykle velí lidské ego!
Jak často se stává, že těm, kdo byli obviňováni a smýkáni všeobecným pohrdáním, po čase – jehož je zapotřebí k prozření – se pak staví pomníky.
V červnu se připomínalo výročí smrti Milady Horákové. Jejího jména bylo všude plno, tak jako před 75 lety – jen v opačném gardu.
Tento způsob jednání ukazuje do každé, tedy i do naší doby, do řad našeho národa. Je velký rozdíl mezi lidským a Božím hodnocením. Ten krutý rozdíl vyjadřuje biblický text zapsaný v knize Moudrosti: „To je ten, kdo nám byl kdysi k smíchu jako příklad potupy, nám pošetilým! Jeho život jsme považovali za nesmyslný a jeho konec za bezectný. Jak to, že je připočten k Božím synům a že jeho úděl je mezi svatými?“
6. července se připomíná jméno velkého Kristova svědka, Mistra Jana Husa. V našem národě byl v paměti svatosti po dlouhá staletí. A svatost v biblickém pojetí, jehož se držíme, znamená patřit Hospodinu. Není to tedy pouhá kvalita ve smyslu morálky (být slušný člověk), je to kvalita existence.
Té lidsky viděné slávy se Hus dočkal v různých oborech: je po něm pojmenovaná planetka 1840, objevená v říjnu roku 1971, byly o něm napsány všelijaké knihy, natočeny mnohé filmy a pořady, postaveno mnoho pomníků, pojmenováno mnoho míst, vydána známka a ve výročním roce 2015 bylo na Staroměstském náměstí v Praze provedeno oratorium R. Pachmana.
Nakonec i na tom je možné pozorovat, jak svůdné je nahradit podstatné nepodstatným. Je snadnější stavět pomníky, obrazy, sochy – čili uctívat, než následovat. Toho živoucího, pálícího nároku je naopak lepší se zbavit: „ubezdušit“ takového žadatele. Ostatně občas i na některých křesťanech je vidět, že vystavět a udržovat kostely, sochy, krucifixy je snadnější než se v nitru rozhodnout proti sobě – zapřít se, vzít svůj kříž a následovat Krista.
Toto všechno a ještě mnohem víc jsme si připomínali při zastaveních naší již čtrnácté broumovské Pouti pro pravdu s Mistrem Janem. Vyšli jsme po bohoslužbě v Husově sboru, tentokrát i s poutníky z Červeného Kostelce, a prošli s modlitbou i zpěvem několik zastavení – a to jak ve městě, tak v naší krásné krajině. Bylo to dobré setkání a putování. A zvládli je jak nejstarší účastníci, tak ti nejmenší, sotva školou povinní.
Řeknete si: co právě ti z toho měli? Jenže zkušenost praví, že leckterý prožitek uložený do paměti po čase člověku náhle vyvstane a vyjeví se jeho význam. Proto je dobré přivádět děti na bohoslužby, i když nerozumějí. Ony ale prožívají. Mnoho babiček a dědů se takto zasloužilo o pozdější vzplanutí víry svých vnoučat. Kéž z těch malých poutníků i jejich vrstevníků vyrostou lidé, kteří nepodlehnou líbivým lžím ani lidským odsudkům, ale způsobem života vytvoří něco pevného, krásného, pravdivého a pro druhé přínosného. Protože bez pravdy se nedá žít.
Jana Wienerová
Na snímku: Účastníci broumovského putování. Foto autorka příspěvku
Český zápas č. 32 z 10. 8. 2025
