18. června 1942 se odehrál v kostele Cyrila a Metoděje boj mezi příslušníky SS, gestapa a sedmi československými parašutisty. Byli mezi nimi Jan Kubiš a Josef Gabčík, kteří provedli atentát na Heydricha. Den předtím, 17. června, spáchala sebevraždu žena, která jim pomáhala.
Výsadkáři nalezli úkryt a pomoc u mnoha českých rodin. Jednou z nich byla rodina Moravců ze Žižkova, kteří byli členy naší církve. Zejména svojí statečností a neohrožeností i za podmínek největšího nebezpečí vynikala sestra Marie Moravcová. Kdo ji znal, neoslovil ji než „teta“. Mimochodem byla ve farnosti zakládající členkou sociálního odboru. Měla starostlivou povahu a každému se snažila pomoci. Tak i parašutistům se snažila být ku prospěchu společně s manželem Aloisem Moravcem, který byl vrchním inspektorem pražského ředitelství drah a členem rady starších žižkovské náboženské obce.
Když se na přelomu let 1941 a 1942 dostavil na Žižkov k Moravcům pověřenec národního hnutí se vzkazem a doporučením od jejich syna, leteckého důstojníka z Anglie, pustila se „teta“ Moravcová do zajišťování potravina úkrytu pro parašutisty. Byla to ona, kdo půjčil kolo parašutistovi Valčíkovi, které se následně stalo hlavním bodem vyšetřování. Podnikala i kurýrní cesty mimo Prahu a jejich byt v Biskupově ulici č. 7 se stal ústředím, kontaktním místem para-výsadků SILVER A a ANTHROPOID , kde se parašutisté scházeli k poradám a kde v případě potřeby našli odpočinek. Společně s Janem Zelenkou-Hajským vytvořili zázemí skládající se z mnoha bytů, kde se mohli výsadkáři schovávat. Když se parašutisté ukryli v kryptě pravoslavného kostela v Resslově ulici, chodila je sem sestra Moravcová společně s dalšími zásobovat potravinami a vším dalším potřebným. Přinesla do kostela i matrace, což se jí stalo osudným, jako stopa pro nacisty. To a zrada Karla Čurdy přivedly 17. června 1942 nacisty až do žižkovského bytu Moravcových. Při zatýkání sestra Moravcová na toaletě rozlomila ampulku s cyankáli a její obsah pozřela. Raději obětovala svůj život, než aby nacisté dostali i ostatní, kteří parašutistům pomáhali. Zato se nacistický běs odrazil na jejím manželovi a synovi i na jejich příbuzných. O ostatních podporovatelích odporu se však nedozvěděli. Manžel a syn Vlastimil byli popraveni v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942.
Foto: Wikimedia Creative Commons
