Už po dvacáté páté se na Sázavě konala tradiční pouť, pořádaná naší církví ve spolupráci s městem Sázava - letos při příležitosti 610. výročí Mistra Jana Husa.
To jasně určilo hlavní téma poměrně hojně navštíveného radostného setkání.
Inspirativní bylo literárně hudební pásmo Václava Návrata a spol., výtvarná soutěž, v níž děti projevily úžasnou tvořivost i odvahu zachytit tragické chvíle v Kostnici. Líbila se i dětská interaktivní zážitková hra na deseti stanovištích „Poznej se s Mistrem Janem“. Děti si mohly třeba vyzkoušet hry, které znaly a hrály jejich vrstevníci ve středověku, jako házení kroužků nebo na motivy Husova spisu „Provázek třípramenný z víry, lásky a naděje“ se pokoušely uplést ze tří provázků barevný náramek. Některé úkoly byly skutečnou výzvou, stejně jako pro týmy dospělých otázky kvízu o ceny. Věděli byste například, čím byla známa Kostnice v Husově době - zdali to byl obchod, těžba či výroba zbraní? Správně, byl to obchod a transit zboží...
Liturgii při bohoslužbě pod širým nebem vedli patriarcha naší církve Tomáš Butta a pražský biskup David Tonzar, kázání pronesl plzeňský biskup Lukáš Bujna, jenž se ohlédl za nedávným svátkem Nanebevstoupení Páně a s posluchači se podělil o svou vizi „nebeského“. Bujna uvedl: „Mou definicí nebe je totální přítomnost. Žádné ohlížení zpět, žádné přemýšlení dopředu, žádné vzpomínky, žádné plány. Je to naprostá jednota, ve které je zrušen čas. Moje tělo splývá s veškerou matérií vesmíru a moje duše se rozpouští v pravém božském já. Vstoupit do nebe pro mě znamená skočit po hlavě do této hlubinné reality, schoulit se do náruče nekonečného milosrdenství a po celou věčnost... nepřestat žasnout. Jestliže srdcem člověka hýbe touha po nebi, musela tam být odněkud vložena. Někým... Možná naivně věřím, že nebe je tím vším a zároveň nad tím a za tím, od země není oddělené. Země pluje uvnitř nebe jako dítě v bezpečí mateřského lůna. Ježíš mi ukazuje, kde začíná cesta do nebe. Tady. V plném přijetí kalicha života, ze kterého budeme pít sladké i trpké, příjemné i bolestné... Ježíš poznal zemskou tíži i lehkost, se kterou toto nepatrné kosmické zrnko prachu, na němž se odehrávají naše osudy, drží Bůh ve své dlani. Jsem v té dlani. v nebi.“
Ekumenický rozměr pouti tentokrát doplnil Marián Čop, biskup Evangelické církve augsburského vyznání v České republice a generální sekretář Ekumenické rady církví v ČR a ředitelka vzdělávání amerického Sokola sestra Anna Cooková. Byla to ona, se kterou jsme se již loni setkali a společně zažili bohoslužbu v Betlémské kapli a na Krakovci...
Děkujeme organizátorům, zvláště sestře Hance Tonzarové a Janě Krajčiříkové. Do přípravy i samotného průběhu setkání vložily obrovskou dávku energie a nadšení. Děkujeme také řediteli z Církevní husitské základní umělecké školy Harmonie Marku Vávrovi za trpělivé vedení při společném zpěvu písní z Taizé a hudebníkům školy za skvěle zahrané skladby, které i v dusném posledním květnovém dnu mnohé „donutily“ k pohybu:-). Mimochodem, návštěvníky skutečně všech věkových kategorií docela slušně „rozpohyboval“ i štafetový běh o pohár opata Prokopa. Dali ze sebe všechno - v tom horku, klobouk dolů.
A na závěr výzva: Buďte příští rok s námi, stojí to za to. Uvidíte.
Klára Matoušová
Fotografie: Autorka článku a Hana Tonzarová
https://www.ccsh.cz/aktualne/19-nase-cirkev/2214-sazavska-pout-2025.html#sigProIdbc6a67af2e
