Setkání s papežem Františkem 15. 6. 2015 ve Vatikánu zanechalo ve všech účastnících audience při příležitosti 600. výročí M. J. Husa hluboký dojem.
Po boku kardinála Miloslava Vlka, který stál za jejím uskutečněním, jsme se účastnili audience ještě s několika dalšími významnými hosty, jako zástupci tří církví – Římskokatolické, Českobratrské evangelické a Církve československé husitské. Deklarovali jsme tak společnou tezi, že M. J. Hus již není symbolem našeho rozdělení, ale smíření. Dovolím si říci, bylo to přelomové.
Byli jsme přijati v knihovně, kde není vyvýšený papežský trůn, navíc se nám dostalo osobního pozdravení a to s každým účastníkem audience. Po pozdravech a projevu se papež každého jednotlivě zeptal, v jaké jazykové verzi chceme jeho apoštolskou exhortaci: Evangelii gaudium. Tu nám daroval. V závěru jeho projevu nás požádal, abychom se za něho modlili.
Dovolím si malou vsuvku, na přelomu roku 2014 a 2015, kdy v Praze proběhlo Evropské setkání Taizé, mi bylo ctí společně s římskokatolickým biskupem Františkem Radkovským spolu – vést v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí společný workshop právě na téma: M. J. Hus. Byl to viditelný signál i pro veřejnost, že se naše postoje k M. J. Husovi přibližují.
Kroky, které k přehodnocení postojů, zvláště v Římskokatolické církvi, vedly, mají svůj původ již ve II. Vatikánském koncilu, když arcibiskup Beran v r. 1965 zmínil M. J. Husa. Dalším milníkem bylo mezinárodní sympozium pod názvem Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi v r. 1993 v Bayreuthu. Nato následovalo mezinárodní sympozium na Papežské lateránské univerzitě v Římě r. 1999, v jehož závěru papež Jan Pavel II vyjádřil „hlubokou lítost nad krutou smrtí, na kterou byl Jan Hus vydán“. Bylo to řečeno před stovkou českých i zahraničních teologů, duchovních a dalších osobností včetně prezidenta Václava Havla. Prezident vyzdvihl význam sympozia, neboť dle jeho slov: „Po staletích se reformní a katolická větev setkávají ve shodě o významu pravdy a osobního ručení za pravdu, čehož je Hus symbolem a ztělesněním…..Hus byl dosud postavou, která se shodou okolností stala ránou našich dějin i záminkou dlouhodobého rozštěpu společnosti a národa.“ Kardinál Roger Etchegeray, který byl v té době předsedou výboru pro oslavy Svatého roku 2000 uvedl, že Hus byl „reformátorem církve a také reformátorem českého vědomí.“
Tak i papež František na audienci před deseti lety citoval a interpretoval slova Jana Pavla II. o Janu Husovi tak, že „započítal ho mezi církevní reformátory.“ V návaznosti na to papež František vytyčil další kroky: „Ve světle tohoto přístupu je třeba dál studovat osobu a činnost Jana Husa, který byl dlouho předmětem sváru mezi křesťany a dnes se stal pohnutkou k dialogu. Toto ideologicky nepodmíněné bádání bude důležitou službou historické pravdě, všem křesťanům a celé společnosti, i za hranicemi vaší země.“
Papež František podtrhl také - s ohledem na Ježíšovu modlitbu za jednotu svých učedníků - nutnost prohloubit vztahy mezi našimi společenstvími, navzájem se stále více poznávat a efektivně spolupracovat. Vyzval k přehodnocení sporů z minulosti „ve světle nového kontextu, v němž žijeme.“ Poukázal na cestu k dohodě a porozumění, „když budeme řešit tradiční sporné otázky s novým vhledem.“ Vždyť: „sdílené vyznání víry v Boha Otce, Syna a Ducha svatého, v němž jsme byli pokřtěni, nás spojuje vazbou skutečného bratrství.“
S odkazem na II. Vatikánský koncil hovořil o obnově církve, která „má zvláštní ekumenický význam“ - i s ohledem na novou evangelizaci – neboť díky viditelnému společenství mezi křesťany bude i věrohodnější naše zvěst. Všichni bychom proto měli odpovědět na Kristovu výzvu k obrácení, abychom mohli dále postupovat na cestě smíření a pokoje. „Na této cestě se s pomocí Boží milosti naučíme uznávat se navzájem jako přátelé a vnímat úmysly druhých v tom nejlepším možném světle.“ Papež František vyjádřil naději „že se rozvinou přátelská pouta i na rovině místních společenství a farností.“
Výzvy papeže Františka jsou i po deseti letech stále aktuální. Když jsem měla možnost se setkat s kardinálem Kurtem Kochem po bohoslužbě dle TMZJK 2025 po té, co mu byl z iniciativy Katolické, Evangelické a Husitské fakulty UK udělen v Aule Karolina čestný doktorát, ptala jsem se, jak máme na audienci u papeže Františka navázat. Kardinál Koch zdůraznil právě onu místní úroveň, od které třeba opět začít pracovat.
Po audienci jsme měli v Nepomucenu ve Vatikánu kající bohoslužbu za účasti několika kardinálů a také rektora a studentů Nepomucena. Paralelně probíhala ve stejnou dobu bohoslužba v Praze v Betlémské kapli. Po návratu do Prahy se sešli všichni představitelé církví v Chrámu Matky Boží před Týnem ke kající bohoslužbě smíření.
Jan Hus již není symbolem rozdělení, ale smíření, znělo tehdy z mnoha stran. Kéž v roce 610. výročí Jana Husa navážeme dalšími kroky k naplnění této výzvy včetně výzvy prohlubování spolupráce napříč všemi křesťanskými církvemi.
Hana Tonzarová
Foto: ÚAM, Vatikán
