(ČZ 15/2025) „14. dubna vystupovalo nebývalé množství cestujících z autobusů linek 128 a 137 ve stanici Santoška. Ubírali se do sboru Dr. Karla Farského,“ takto začíná připomenutí padesátin sboru v roce 1985 v Českém zápase.
V letošním roce se oslavují devadesátiny. Do kopečka ke sboru však nikdo nepůjde. Osiřel kostel, čnící k nebi nad pražským Smíchovem, kde dole pod ním je smutně proslulý mumraj u Anděla, kde feťák míjí feťáka a dává punc „Novému Smíchovu“ – nové době. „Oslava se bude konat 13. dubna při liturgii ve sboru Jana Křtitele Na Prádle na Kampě,“ říká stručně administrující smíchovský farář Mgr. Jan Židlický. Bohužel smutné konstatování, které nahrazuje aspoň radost z proslulosti a hojnosti návštěv kostela Na Prádle.
Když vystoupáme po schodech smíchovského sboru Dr. Karla Farského Na Václavce, otevřeme vrata sboru, vítají nás poškozené zdi a malba, rozbité vitráže. „To se kluci z jedné strany, kde jsou schovaní, strefují praky do oken na Žižku a škoda je veliká,“ konstatuje rezignovaně Jan Židlický a dodá, že občas u kostelní zdi sbírá jehly po feťácích. Na druhou stranu vás vítají plakáty upoutávky na nadaci The Friends of Czech Heritage zachraňující v Čechách kulturní památky a díky dvouleté trpělivosti Jana Židlického a jeho snaze je přemlouvat se podařilo rekonstruovat zdejší varhany. Stojíte v rozlehlém světlém krásném prostoru – výška sboru je jedenáct metrů – proti varhanám a ptáte se v duchu i nahlas, kdo je kdy uslyší. Nad tím farář mávne rukou: „Víte, co by to dalo za práci tedy něco uspořádat… Pak je tu velká zima, kostel nejde vytopit.“ Zdi lemují velké litinové radiátory a Britové z nadace je obdivovali: „It's a nice antique.“ Nejsou však napojené na kotelnu. Na stolku vedle oltáře je mohutná kniha. Je to staré fotoalbum zachycující celou historii sboru od začátku jeho stavby, která trvala, považte, jen deset měsíců. Hned na druhé straně oltáře se nachází základní kámen kostela a památník s bustou dr. Karla Farského.
Od stolu Páně je před vámi velká řada míst k sezení, počítáte, že se sem vejde určitě stovka lidí. „Zrekonstruovala se dole v přízemí pod kostelem fara, společná místnost pro setkávání a pro další nejsou peníze.“ Dodává: „Co chcete také tady pro pět věřících dělat!“.
Cestou z kostela k faře si farář Židlický bere s sebou foto-album: „Ještě by to odtud někdo ukradl.“ Opouštíme chladný a prázdný kostel a farář dole otevírá místní kroniku. Čteme krásným rukopisem psanou historii o začátcích naší církve, o jejím zakládání v Národním domě na Smíchově. O řádek níže kronikář zaznamenává: „Že začátky naší náboženské obce nebyly nijak lehké, je vidět z několika kusých zápisů“.
Chtělo se nám dodat, že ani teď to není lehké. Cestou dolů z kopečka kolem protidrogové organizace Drop-in k Novému Smíchovu míříme do mumraje nové doby a napadá nás, že možná se jednou ze smíchovského sboru stane muzeum.
Kéž by naší církev…
Poznámka: Věž kostela je vysoká 22 metrů a je v ní umístěn zvon Jan (114 kg) z roku 1934. Na vrchol věže vedou točité schody a shora je krásný pohled na velkou část Prahy.
Mirko Radušević
Foto autor článku
Český zápas č. 15/2025 z 13.4. 2025
