(ČZ 3/2025)  Prosincové magazínové číslo ČZ zveřejnilo vděčnou vzpomínku ke 100. výročí narozenin prvního břevnovského faráře Oldřicha Kozlera. Jubilejní vzpomínka velice skromně připomněla snahy, zásluhy a překážky, kterými O. Kozler ve své práci tehdy procházel.

Jeho činnost v upevnění a rozvíjení aktivit NO byla však za tehdejších společensko-kulturních a politických poměrů mnohem komplexnější, než dovedeme pohledem současné doby pochopit. Myslím, že si jeho památka zaslouží většího časového i faktografického osvětlení jeho tehdejší činnosti.

Břevnovská NO vznikla krátce po II. světové válce. Dostalo se jí do vínku opuštěné skladiště zeleniny, za války používané jako zásobovací a distribuční centrum. Břevnovští zamýšleli přestavět je na sbor NO. Budova se nacházela v oblasti osídlené staršími, sociálně chudšími obyvateli Břevnova. Do této komunity náležela také nouzová kolonie usídlenců, vybudovaná v pískovcových skalách pod dnešní vojenskou nemocnicí. Dnes bychom ji nazývali slum. Mezi jejími usídlenci žili nejen zubožení lidé, pohybující se na sociálním okraji společnosti, ale také skupina předválečných komunistů. Ti dokázali svou asertivitou důrazně uplatnit a prosadit vlastní agendy, které měli tehdy na mysli.

Nyní se vžijme do poválečné atmosféry zájmů a myšlení obyvatelstva. Lidé, vyčerpaní válečným ovzduším a pod nacistickou okupací, nedostatkem životních potřeb všeho druhu; jejich nejbližší mnohdy zahynuli v katastrofách prožitých válečných let. Církev si tehdy získala během své rozsáhlé sociální činnosti reputaci jako opora potřebných. A první garnitura ideologů partajního ÚV si ještě k tomu plánovala svou specifickou agendu. Vytvořit z církve prorežimní organizaci, která by představovala ideového hlasatele myšlenek radikální levice. Bezděčně tomu napomáhala i skupina činitelů, po válce sdružená v seskupení tzv. Národní správy CČS. Za takové situace docházelo k nezvyklým obratům. Členové břevnovské NO se rozhodli svépomocně, brigádnicky uskutečnit výstavbu sboru. Komunisté z nouzové kolonie jim s nadšením - těžko říci, zda předstíraným - přicházeli pomáhat...

Do této, poněkud z normy vybočující atmosféry nastupuje v r. 1948 O. Kozler jako farář. Byl si tehdy dobře vědom ideového pozadí a jeho možného dopadu; věděl však také, jak s ním vhodně nakládat. Pro dospívající mládež založil pěvecký a hudební soubor. Velmi si získal mládež nastudováním černošských spirituálů a uplatněním moderních směrů v jejich hudebním souboru. Mládež navštěvovala s programem nejen jiné NO, ale i širší komunitní společenská centra. Idea barevných otroků z Afriky, využívaných plantážníky k bezuzdnému obohacování byla prvním stranickým ideologům tehdy ještě přijatelná. Uváděl i jiné metody: literární kroužky recitace renomovaných autorů americké a francouzské levice, návštěvy filmů levicových producentů z těchto zemí a další, ideologicky tehdy přijatelné subalterní způsoby, jak neutralizovat stranický radikalismus. V r. 1952 odešel jako spirituál do dejvické bohoslovecké koleje, aby se do Břevnova opět za tři roky navrátil. Mezitím ale došlo k fundamentálním změnám přístupu k církvi. Vábení počátků 50. let, které vykazovalo jen marginální úspěch, proměnili straničtí ideologové v antagonizmus, plošné odmítnutí jakéhokoli náboženského vlivu ve smyslu regulí marx-leninských klasiků.

Po druhém návratu do Břevnova již představení činitelé O. Kozlerovi jeho iniciativy i běžnou činnost omezovali a kritizovali. Byl zbaven lektorské pozice na HČBF. Po nekonečných sporech byl přeložen do NO v Nymburku, odkud byl po roce donucen odejít do dělnického povolání. V těžkých letech, jejichž část strávil i v ocelářském průmyslu, dokázal při zaměstnání vystudovat ekonomické inženýrství, jež dokončil v r. 1971. Tělesně i duševně vyčerpán, Pán si jej k sobě již za 3 roky v bezpečnou skrýši k odpočinutí povolal.

Co říci na závěr? Lidé zapomenou, co jste řekli, co jste udělali. Nikdy však nezapomenou, jak se vedle vás cítili. Poznal jsem poprvé br. faráře ještě za mladých teenagerských let. Dnes mezi jeho ostatky a mnou rozlévá se nejen oceán zemský, ale i říše tohoto světa a říše vesmíru nebeského. Vím, že věrně plnil úkol, kterým jej Hospodin obdařil, předávat Boží zvěst, ať sloužil jen v kruhu církve nebo bližním v širším společenství.

Slavomír Pícha

Obrázek: Jan Konůpek - kresba Starý Břevnov, Moravská galerie

Související: Vzpomínka na bratra faráře Oldřicha Kozlera

Český zápas 3/2025 z 19. 1. 2025

 

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše