ČZ 3/2025 Tomáš Butta: Událost před 100 lety na počátku ledna je jedním z důležitých předělů v dějinách naší církve. Klade nám stále živé otázky týkající se obsahu, chápání a naplňování jáhenské, kněžské a biskupské služby v církvi a ve společnosti dnes.
Organizačním dotvořením stavby nové Církve československé (husitské) bylo zřizování prvních tří biskupů, které bylo ideově zdůvodněno na I. sněmu v roce 1924 a uskutečněno na začátku roku 1925. Podle teologa Karla Statečného se jednalo o velký a důležitý počin, neboť od té chvíle si mohla Církev československá (husitská) opatřovat svůj jáhenský a kněžský dorost. CČS(H) zachovala kněžské svěcení a trojí formu duchovenské služby – jáhenství, kněžství a biskupskou službu. Podstatou obřadu je vzkládání rukou duchovními i laiky.
Jako čas této události byla zvolena dvě data – 6. a 8. leden. Na svátek Zjevení Páně dne 6. ledna se uskutečnilo zřizování biskupů a svěcení jáhnů. A 8. ledna – v den 5. výročí rozhodnutí o vzniku CČSH – následovalo svěcení kněží. Z 19 jáhnů jich bylo 18 vysvěceno na kněze. Mezi těmito prvními duchovními Československé církve, kteří na počátku roku 1925 přijali jáhenské a kněžské svěcení, byl i můj prastrýc Přemysl Oliva. V jeho pozůstalosti jsem našel dopis k přípravě na jáhenské a kněžské svěcení, který je podepsán Karlem Farským, předsedou ústřední rady, a Antonínem Procházkou, jejím tajemníkem. Je z 20. prosince roku 1924. Před tímto svěcením se konal povinný přípravný kurs. Při něm byli kandidáti prozkoušeni ze znalostí a schopností kazatelských, liturgických, katechetických a církevně právních. Předpokladem byla znalost Bible, církevních dějin a náboženství. Můj prastrýc byl jeden z prvních bohoslovců. Studoval na Husově evangelické bohoslovecké fakultě a současně i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mám zachované jeho indexy s podpisy tehdejších věhlasných profesorů a učitelů.
Ideovým předpokladem kroku k samostatnému zřizování biskupů byl referát Karla Farského Svěcení a zřizování duchovních CČS na I. řádném sněmu v roce 1924. Vedle biblického odůvodnění „oddělení“ ke službě podle prvokřesťanské praxe, jak je doloženo v knize Skutky apoštolů ve 13. kapitole (Sk 13,1-4), čerpal Karel Farský i z tradice české reformace – z praxe tzv. novoutrakvistů a Jednoty bratrské, která měla jáhny, kněze i biskupy. Argumentace českou reformací v otázce kněžství hrála významnou roli i v promluvě faráře Aloise Ludvíka Janeše při zřizování biskupů v chrámu sv. Mikuláše v Praze. Vyslovuje myšlenku: „Tím, že sami ze sebe zřizujeme své biskupy, přimkli jsme se k naší české reformační tradici.“ Odkazuje na volbu Mikuláše z Pelhřimova biskupem, který stanul v čele duchovní správy u táborů. Uvádí i biskupy Jednoty bratrské Lukáše Pražského, Jana Blahoslava a Jana Amose Komenského. Zde je zřetelná linie samostatnosti a nezávislosti na římské církvi, nejen právní a organizační, ale i svátostné, která tolik podmiňovala a činila závislými středověké utrakvisty. Vědomí návaznosti právě na tuto linii tradice české reformace dokládá i citace v Janešově kázání z dějin Františka Palackého o zřízení vlastních kněží v Jednotě bratrské. Toto svědectví se stalo jako čtený úryvek součástí i později užívaného obřadu biskupského zřizování v Agendě, kde mělo být výslovně čteno v rámci promluvy při této příležitosti.
V promluvě faráře Janeše se zrcadlí ideál biskupa, jak byl tehdy spatřován v nové církvi a v české společnosti. Biskup má být především ten, kdo je spjat s lidem. Nemá žádné výsadní postavení ve smyslu „panování nad lidskými dušemi“, neboť to je v rozporu s demokratickým charakterem nové doby a nové církve. Zvláštní důraz byl položen na morální kvalitu osobnosti biskupa, ale také na jeho oddanost vlasti, jak je zřejmé ze závěru Janešovy promluvy. O ideálu biskupa v souvislosti s událostí 6. ledna 2025 psal článek do Českého zápasu i teolog Karel Statečný, předseda naukového výboru a vyučující na Husově evangelické bohoslovecké fakultě. Byl přítomen slavnostnímu obřadu v chrámu sv. Mikuláše, když zástupci církve v počtu dvanácti vzkládali ruce na první zřizované biskupy – Karla Farského, Gustava Adolfa Procházku a Ferdinanda Stibora. I on spatřoval důležitost v tom, aby byl biskup spjat s lidem a národem, nesl s ním vše dobré i zlé a dokázal vytrvat i v těžkých dobách. Statečný kladl spolu s náboženskou povahou této služby také zřetel na morální kvalitu, aby byl biskup vzorem křesťanské pokory a vstřícné bratrské lásky. Biskup podle něho nemá rozdělovat, rozdvojovat, ale naopak smiřovat a spojovat. Svůj článek pak Karel Statečný zakončuje biblickou citací z Pavlovy řeči ke starším v Efezu podle Skutků apoštolů: „Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za biskupy, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna“ (Sk 20,28).
Událost před 100 lety na počátku ledna je jedním z důležitých předělů v dějinách naší církve. Klade nám stále živé otázky týkající se obsahu, chápání a naplňování jáhenské, kněžské a biskupské služby v církvi a ve společnosti dnes.
Tomáš Butta
Český zápas č. 3/2025 z 19. 1. 2025
Foto: ÚAM CČSH
