„Vždyť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nad celou zemí, neskonale převyšuješ všechny bohy. Vy, kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo, on střeží duše svých věrných, svévolníkům je z rukou vytrhuje. Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce. Radujte se, spravedliví, z Hospodina, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost!" Žalm 97,9-12
Vážení přítomní, sestry a bratři,
v těchto dnech na začátku listopadu myslíme na ty, kteří zde žili, ale již překonali hranici mezi časností a věčností. První listopad je dnem, kdy si připomínáme všechny křesťanské svědky, a druhý listopad je dnem památky zesnulých.
Myslíme dnes na zcela konkrétního, nám blízkého člověka – sestru farářku Ladu Prokůpkovou – Kocourkovou, kterou charakterizovalo právě její křesťanské svědectví víry a života. Jestliže dnes myslíme na všechny křesťanské svědky, myslíme také právě na sestru Ladu.
Připomínáme si její vztah k Bohu, vztah k lidem, k přírodě a zdejší krajině a její vztah k hudbě a umění.
Pro sestru Ladu byl Bůh její nadějí. Touto nadějí posilovala a povzbuzovala mnohé. O tuto naději se opírala i v těch pro ni nejtěžších chvílích. Její vlídný a laskavý vztah k lidem dokládají svědectví ve sborníku, který vyšel rok po její smrti (LADA. Sborník k poctě Ladě Prokůpkové – Kocourkové, farářce Církve československé husitské v Semilech a okolí. Na sklonku roku 2021 vydala Náboženská obec CČSH v Semilech). Měla vztah k přírodě a zdejší krajině kolem řeky Jizery mezi Českým rájem a Krkonošemi. Ráda cestovala a navštívila různé vzdálené země, ale vždy se sem zase ráda vracela. Měla vztah k hudbě a umění. Tento sbor, tento kostel učinila také místem kultury, hudby a umění. Patří jí za to vše náš velký dík!
Ve chvílích, kdy si ji připomínáme a myslíme na ni, potěšují nás slova žalmu 97.: „On střeží duše svých věrných“ – životy svých věrných jsou v Božích rukou. A „pro spravedlivého je zaseto světlo“, slyšíme také v tomto žalmu.
Sestra Lada konala svou službu Světlu a Dobru. Věříme, že ve světle spočívá a může zakoušet nekončící dobro. Provázejí ji naše živé vzpomínky, modlitby, ale i hudba, která dnes zaznívá jako projev vděčnosti za to, čím mnohé obohatila ze zdrojů své žité víry a lidské vlídnosti a přátelské přívětivosti.
