(ČZ 37/2024) Divadlo a dramatické umění má svůj původ v náboženství a ve spojení s rituály.
V Bibli jsou zachycena původně rituální a liturgická dramata znázorňující události spásy a zkušenosti víry s jediným Hospodinem, na rozdíl od pohanských rituálů. Součástí je tanec ve spojitosti s hudbou jako oslava Hospodina celou bytostí (Ex 15,20; Ž 150,4). Dramatické prvky nepostrádají naléhavá vystoupení biblických proroků, kdy je slovo umocněno jejich názorným jednáním (Jr 19; Ez 12).
K dlouhodobému historickému vývoji vztahu křesťanství k divadlu patří varování před pohanským divadlem a neslučitelnost hereckého povolání s cestou křesťana v prvních stoletích, ale i uplatnění dramatizace s biblickým obsahem v rámci velikonočních liturgických her ve středověku, tak i mimořádně výchovně účinná a tehdejší mládež přitahující divadelní představení uskutečňovaná jezuitským řádem v čase protireformace nebo připomeňme i prosazování divadla jako didaktické metody vyučování žáků v nedůvěřivém protestantském prostředí J. A. Komenským, až po buditelské divadlo doby národního obrození s náboženskou a historicko-společenskou tematikou, která se uplatňovala také v CČS a v jejím kulturně zacíleném působení.
Dramatizace má dnes své významné místo v náboženské pedagogice a katechetice, zvláště v biblickém vyučování dětí. Její pomocí se mohou tvořivě předávat a rozvíjet biblické příběhy v jejich životnosti, dynamičnosti a dramatičnosti s různými „zápletkami“ a „rozuzlením“.
Přednosti dramatizační metody spočívají především v aktivizujícím způsobu zapojení žáků, podnícení představivosti, možnosti vyjadřování pocitů, překonávání ostychu a osvojování si veřejného vystupování, učení se spolupráci a respektu k řádu se zřetelem k celku, ohledu starších žáků vůči mladším. Tato metoda přivádí k hlubšímu porozumění biblických znalostí včetně různých detailů a vcítění se do konkrétních postav. Jde při tom o určitý způsob hry a zábavy v dobrém slova smyslu, neboť představení přináší projevy radosti a bezprostřednosti, podněcuje motivaci a zájem o živý obsah biblického poselství, vede k soustředění pozornosti a umožňuje rozhovor navazující na sehranou dramatizaci.
Dramatizace je propojována s hudbou, ale i s výtvarným projevem. Dětmi zdramatizované a sehrané biblické příběhy je vhodné prokládat písněmi a hudbou, ale i tancem. Stejně tak se mohou uplatnit výtvarné schopnosti dětí při chystání nápadité scény. Navíc lze zapojit do přípravy dramatizace jako divadelního představení ve sboru i rodiče a další spolupracovníky při zhotovování kostýmů, rekvizit a kulis. Divadelní hry dětí s biblickou tematikou jsou dobrou a vhodnou příležitostí i pro diakonické aktivity, například v domovech pro seniory.
V katechezi v rámci hodiny náboženství ve škole nebo setkání skupinky dětí ve sboru při užití této metody dramatizace platí zásada zaměřit se jen na jeden úryvek z biblického textu či jednu událost. Naproti tomu v případě divadelního představení ve sboru či v dalších místech lze rozvíjet biblický příběh s více scénami.
Tomáš Butta
(Foto: Člověk a víra, Roman Albrecht)
Český zápas 37/2024 z 15. 9. 2024
Související:
Několik poznámek o divadle v husitské církvi
O divadelním spolku „Československá beseda“ v Nuslích v letech 1927 - 1953
