(ČZ 37/2024) Husův sbor náboženské obce v Praze XIV. – Nuslích vznikl v letech 1923-1925 přestavbou původní nuselské sokolovny.
Náboženská obec si na přestavbu vzala půjčku, kterou chtěla splácet mimo jiné pořádáním vzdělávacích a kulturních akcí. Připojila proto k zadní části sboru menší novostavbu s vnitřním balkonem a zázemím, která od roku 1925 sloužila jako veřejná přednášková síň. Kulturní odbor při náboženské obci v ní pravidelně pořádal dětské besídky, loutková představení pro děti, přednáškové cykly a dramatické večery, pořádané členy odboru dramatického. Ti také pravidelně připravovali „lidový cyklus her náboženské obce CČS v Nuslích“, které hráli na jevišti nuselského Tylova divadla (dnes Divadlo na Fidlovačce).
Při své činnosti ale dramatický odbor naší náboženské obce narážel na dobová zákonná omezení, která se vztahovala na veřejné provozování divadelních her.
Představitelé náboženské obce se proto snažili najít jinou cestu, jak její dramatickou činnost rozvíjet, a hledali příklady dobré praxe v jiných obcích.
Příklad divadelního spolku, ve kterém měla rada starších své zastoupení, nalezli nakonec v náboženské obci u sv. Mikuláše na Starém Městě: zdejší rada starších založila divadelní ochotnický spolek „Československá beseda při náboženské obci církve československé v Praze I“.
Rada starších naší nuselské náboženské obce se 9. února 1927 rozhodla vypracovat obdobné stanovy nového divadelního ochotnického spolku „Československá beseda při náboženské obci církve československé v Praze IX.- Nuslích“. Na březnové ustavující schůzi představil Ing. František Plechatý, předseda rady starších, cíle její činnosti: osvětová práce... pořádáním přednášek, akademií, divadelních představení, koncertů a jiných kulturních podniků. Pořádáním divadelních představení byl pověřen dramatický odbor besedy.
Divadelníci zahájili oficiálně svoji činnost uspořádáním dramatického večera v sobotu 30. dubna 1927. Jedním ze spoluzakladatelů nového ochotnického divadelního spolku byl i tehdy šestnáctiletý umělecký rytec Bedřich Prokoš (1912-1997), pozdější herec, ředitel a umělecký šéf činohry Národního divadla, který od roku 1935 působil v Ústředí mládeže církve československé...
V letních měsících roku 1927 byly vyrobeny nové kulisy (dva pokoje a les) a elektrifikováno pódium v přednáškové síni, aby zde na podzim mohla Československá beseda zahájit svoji první divadelní sezónu. Otevřela ji historickou hrou Václava Lemberka „Pro víru“ v neděli 11. září. Místo k sezení stálo 4 Kč, k stání 2 Kč.
Novou sezónu otevřeli divadelní hrou V. Vrány „Rajisino utrpení“. Nejnavštěvovanější hry hráli divadelníci každý týden, jiné pak jednou za 14 dní. Prvního režiséra J. Syřínka doplnili dva noví: J. Kolář a Jar. Novák. K nejlepším ochotníkům pak patřili V. Procházková, J. Maršálek, M. Demková, M. Hübschmannová-Procházková, M. Makovská a další. Spolek přispíval náboženské obci za každé představení na opravy jeviště, světlo a otop 150 – 200 Kč, za vytištění programů hradil 50 Kč a navíc odvedl obci i svůj celý čistý zisk. Díky své úspěšné činnosti tak významně přispíval k hospodaření náboženské obce.
Československá beseda byla členkou Ústřední matice divadelních ochotníků českých. Besední ochotníci nehráli pouze na půdě našeho sboru. Jejich další významnou scénou bylo Divadlo na Slupi.
V době Protektorátu Čechy a Morava, kdy se naše církev musela přejmenovat z československé na českomoravskou, změnili ochotníci název svého spolku na Českou besedu. Hráli české hry po celou dobu války a někteří bratři a sestry z naší nuselské obce vzpomínají, jak to pro jejich rodiče a prarodiče bylo důležité. Ani nedostatek finančních prostředků na pořízení kulis je od hraní neodradil: ochotnická rodina Humlových z nedaleké Sezimovy ulice přinášela na jednotlivá představení svůj pokojový nábytek – stůl, židle, menší skříňky, dokonce i dětskou postel.
Mladí nadaní členové ochotnického spolku založili v rámci České besedy menší soubor, Studio, k jehož předním osobnostem patřil Bedřich Prokoš nebo básník a člen Dismanova rozhlasového dětského souboru Ladislav Padior, který padl během Pražského povstání. Některá dochovaná výtvarná řešení scén pro Studio nesou znaky avantgardní scénografie a jejich autorem či inspirátorem mohl být avantgardní scénograf a člen církve Miroslav Kouřil.
Divadelní spolek Česká beseda při nuselském Husově sboru působil až do roku 1953, kdy svou činnost ukončil. Právě v posledních letech s ním začátky svého divadelnického života spojil Ladislav Smoljak. Divadelní život v náboženské obci ještě několik let udržoval její dramatický odbor, ale oheň z vyhasínajících oharků se mu rozdmýchat už nepodařilo a po roce 1989 se naše nuselská náboženská obec o jeho obnovu nepokoušela. Přednáškovou síň, divadelní sál České besedy, pronajala ke galerijním účelům. V současné době v něm působí Studio Designuj, které se vedle své hlavní komerční činnosti věnuje občasnému pořádání komorních hudebních vystoupení.
Pavel Kolář
(redakčně kráceno)
Na snímku vstupenka a L. Smoljak v jednom z nuselských představení
Český zápas 37/2024 z 15. 9. 2024
Související:
Několik poznámek o divadle v husitské církvi
