(ČZ 37/2024) Divadlo Mana je známou pražskou divadelní scénou, která fungovala až do roku 1965. Potom začala poněkud upadat, než ji před několika postavil opět na nohy současný její principál David Frýdl.
Kdy a jak vzniklo divadlo MANA?
Samotný divadelní prostor byl koncipován jako integrální součást Husova sboru ve Vršovicích již v době, kdy vznikal projekt sboru na konci 20. let minulého století. Divadlo dokonce mělo být jednou tak veliké, oproti své současné podobě. Otcové zakladatelé se však zalekli kapacitně tak obsáhlého prostoru a dali projektantovi pokyn, aby ho zmenšil, což v praxi architekt Karel Truksa provedl tak, že výslednou podobu sálu situoval příčně, nikoliv podélně k ose budovy. I tak však byla původní kapacita sálu téměř 300 míst. Při rekonstrukci v roce 2014 jsme se s architektem a hercem Davidem Vávrou dohodli, že budeme v současnosti cílit na přibližně 200 sedících diváků. Kapacitně se tak řadíme k středně velkým pražským komorním scénám, jakými jsou například Činoherní klub, Komorní Kalich, Divadlo Palace. Mnohem menší je Divadlo Na zábradlí i Dejvické divadlo. Původním názvem z 30. let bylo Jiráskovo divadlo ve Vršovicích. Jeho novou éru jsme se rozhodli profilovat pod názvem Vršovické divadlo MANA, což v jednom výkladu odkazuje na duchovní základ, ze kterého naše divadlo vyrůstá a jeho souvztažnost s budovou církve, podle druhého výkladu se jedná o akronym: počáteční písmena sousloví: Vršovické divadlo Místní A Neopakovatelné Atmosféry. Tu neopakovatelnost génia loci divadla z 30. let vám potvrdí každý, kdo do našeho divadla alespoň jednou vstoupil.
Na jaká nová představení se mohou diváci v podzimní sezóně těšit?
Jeden z předních českých scénáristů Marek Epstein, mj. autor předloh k úspěšným filmům, jakými byly např. Anděl Páně 2, Šarlatán nebo Bratři, napsal pro naše divadlo již druhou hru, netradičně pojatou road movie na divadle s názvem Lajf. Nesourodá parta lidí, které zdánlivě nic nespojuje, nasedne do staré rachotiny a vydává se vstříc nejistému cíli. Jak je u Epsteina zvykem, děj je plný dramatických zvratů a překvapivého vyústění. V hlavních rolích se představí Kateřina Macháčková a Adrian Jastraban.
Site specific programem, který naše náboženská obec zpracovává spolu s Divadlem MANA za podpory Ministerstva kultury, je již druhý ročník pořadu Otevřená zpovědnice. Po loňském mimořádně úspěšném pořadu, který se věnoval sexuálnímu násilí v církvi, otevíráme tentokrát další Pandořinu skříňku, a tou je téma eutanázie. Diváci se mohou těšit na premiérové uvedení hry Ferdinanda von Schiracha Bůh a následné diskuze s odborníky na dané téma. Třetí podzimní premiérou potom bude vůbec první česká divadelní adaptace knížky Geralda Durrella Ptáci, zvířata a moji příbuzní. V hlavních rolích vystoupí Jitka Smutná, Stáňa Jachnická a Antonín Holub, talentovaný mladý herec, pocházející z divadelní rodiny, neboť jeho dědečkem byl Jiří Hrzán. Před koncem roku pak režisér Dodo Gombár začne připravovat k uvedení Čapkův Krakatit. Čapkovské portfolio našeho divadla, které v současnosti čítá již čtyři tituly věnované nejvýznamnějšímu českému spisovateli, tak rozšíříme o další, věřím, že stejně divácky atraktivní titul.
Jakou hru byste nám doporučil Vy?
Jako principál divadla a zároveň otec početné rodiny to mám s našimi inscenacemi podobně jako se svými dětmi. Mám je rád všechny a upřednostnit jedno před druhým se mi příčí. Poznejte je všechny a sami si udělejte obrázek. V repertoáru máme nyní 18 inscenací, každá je svá, originální, svébytná. Od komedií až po závažná dramata s výrazným přesahem. Jestli však mám přece jenom ukázat na jeden titul, potom vřele doporučuji kabaret Smutná neděle. Je plný krásných písniček Rudiho Sörese, autora těžce zkoušeného dvěma totalitami, které se přehnaly v minulém století střední Evropou, autora Hymny sebevrahů a desítky dalších nádherných písní. 2. 10. bude na uvedení této inscenace dokonce přítomen její autor – maďarský dramatik Péter Müller.
Propojujete divadlo s duchovnem? Mají nějaké inscenace náboženský přesah?
Divadlo je s duchovnem propojeno tím, v jaké budově sídlí a jakého má ředitele. Nevím o jiném faráři, který by v přízemí svého kostela provozoval profesionální divadlo. To spojení není prvoplánové, to znamená, že nehrajeme vyloženě křesťanské či církevní tituly. Jak říká naše umělecká šéfka a hlavní dramaturgyně Vršovického divadla MANA Věra Mašková: „Prostřednictvím naší tvorby hledáme odpovědi na základní existenciální otázky, jak v souladu s křesťanskou doktrínou, tak i v konfliktu s ní.“ Cílíme na široké, nejenom křesťanské publikum, vytváříme prostor pro dialog, jsme v pravém slova smyslu místem pro setkávání, kultivaci, rozhovor. Místem, kde si příchozí právem budou pokládat otázku Man hú? Co je to? Tak se přeci ptali Izraelité na poušti, když poprvé viděli manu. Co je to za divadlo, které je součástí kostela? Co je to za divadlo, které má tak vytříbenou dramaturgii? Co je to za divadlo, kde je nám tak dobře, a kam se rádi vracíme? Man hú? MANA! No a pokud chcete cílenou odpověď, která že je ta inscenace s jasným náboženským přesahem, nemohu zamlčet Jiráskovo Temno, které uvádíme už třetím rokem. Ovšem v moderně pojatém, svižném představení, které Jiráskem nastolené téma náboženské intolerance zpracovává zcela novým, netradičním pojetím, přitom s velikým respektem k tomuto dílu, které je součástí českého literárního kánonu.
Mají členové CČSH slevu na představení?
Nemají, protože každý divák, který si vybere z našeho programu a přijde k nám do divadla, je pro nás stejně cenný, katolík, stejně jako husita nebo bezvěrec. Na dobových plakátech našeho divadla z 30. let čteme, že Jiráskovo divadlo ve Vršovicích bylo nejlevnějším – lidovým – divadlem v Praze. Tuto tradici držíme, a proto každý, kdo si k nám koupí lístek, dá za něj mnohem menší obnos nežli do kteréhokoliv jiného pražského divadla. Máme navíc i širokou škálu zlevněných vstupenek a předplatného, takže si vybere opravdu každý milovník kvalitního divadla.
Ptal se Ondřej Syrový
Foto: Jakub Macháček
Český zápas 37/2024 z 15. 9. 2024
Související:
Několik poznámek o divadle v husitské církvi
O divadelním spolku „Československá beseda“ v Nuslích v letech 1927 - 1953
