Návštěva v holešovickém Husově sboru ve Farského ulici vzhledem k tomu, že je to mé sousedství, mě sem vedla s otázkou na bratra faráře Jana Daniela Doška.
Moje zvědavost podnítil bývalý kolega v práci, který v domě bydlel. Stěžoval si, že mu v noci nedají klid duše zemřelých. Urny nebožtíků se nachází ve zdejším dvouposchoďovém kolumbáriu v kryptě, které patří mezi největší v Evropě. Bratr Došek se pousmál: „Není jediný, který si na to zde v domě stěžoval.“ Mimochodem v domě bydlel také významný český básník František Hrubín.
Stejně jako na tuto záležitost mého kolegy, mám v paměti renovaci zdejšího mohutného čtyřmetrového kalichu na věži kostela. Zatímco byl dříve zašlý a dozelena, tak výrazně prokoukl, jeho zlatá barva je až oslnivá. Kalich je vidět z nejen z druhé strany břehu Vltavy ale také ze Žižkova a Vinohrad. Mnozí tento největší pražský kalich považují za nejkrásnější. Ve velikosti jej překová zřejmě jen šestimetrový a padesát tun vážící žulový kalich na vrchu Baldov u Domažlic. Jak kdosi o holešovickém kalichu v komentáři pro televizi k jeho renovaci uvedl: „Dříve nenápadný, ale dnes, nově pozlacený, září při východech a západech slunce nad městem jako maják.“
Zajímavostí pro některé pražské sbory je určitá shoda, a to nejen týkající se kalichu. Například, jak holešovický sbor má jako svoji součást divadlo – pod názvem Radar, tak stejně je tomu u vršovického sboru, kde dodnes slouží divadlo Mana (dříve Jiráskovo).
Ke kuriózní „shodě“ došlo během konce druhé světové války. Zatímco na střeše holešovického sboru měli nacisté střílny, tak věž pro změnu vinohradského Husova sboru sloužila k přenášení modulačního signálu pro vysílač ve Strašnicích. Utajené odbojové vysílání začalo vysílat z vinohradského Husova sboru po obsazení rozhlasu Němci od 7. května.
Zavzpomínal Mirko Radušević
Foto autor
