(ČZ 21/2024) Pokusíme se nahlédnout do mediální připravenosti církve v druhé polovině 30. let 20. století, kdy se celkem dařilo.
Poválečná mocenská nemoc ale mnohé změnila. Možná nás mohou následující řádky v ledasčem inspirovat, oslovit, ale též varovat pro současnost.
Reforma církevního tisku začala v církvi probíhat od konce roku 1935. Podnět k zahájení procesu, který v konečném důsledku usiloval o propracovanější prezentaci služebnosti církve ve společnosti, dala Společnost ThDr. Karla Farského. Ze zástupců celocírkevních organizací: Jednoty duchovenstva CČS, Společnosti ThDr. Karla Farského, Spolku učitelů náboženství CČS, Ústředí sociální práce CČS a Ústředního svazu Jednot mládeže CČS byla zřízena Akce církevní spolupráce. K jejím stěžejním úkolům patřilo ve svobodném diskusním fóru rozpracovávat všechny důležité otázky myšlenkové a kulturní orientace církve a významné problémy, k nimž by měla církev vyslovovat stanovisko. Akce církevní spolupráce zaujala pozici poradního orgánu ústřední rady, kterou pravidelně informovala o svých výstupech a projednávaných otázkách. Pro kvalitnější koordinaci a organizaci veškeré vydavatelské a časopisecké produkce církve byla zřízena Tisková rada, připravovala se reorganizace Českého zápasu.
Kmenovému týmu Tiskové rady se podařilo navázat osobní styky s redakcemi deníků a s Československou tiskovou kanceláří, čímž se v mnohem větším rozsahu dařilo informovat veřejnost o dění v církvi a významných událostech v jejím životě. Společným úsilím Akce církevní spolupráce, konkrétně její koordinační komise, a Tiskové rady byl 8. února 1937 ustaven Kruh posluchačů rozhlasu příslušníků církve československé, který usiloval o získání odpovídajícího prostoru v rozhlasovém éteru pro druhou nejpočetnější církev v Československu. Péčí Akce církevní spolupráce byla založena edice Živá církev, jež měla svým programem posilovat vědomí příslušnosti k CČS(H). Redakci řídil Otto Rutrle za podpory ústřední rady a redakce Českého zápasu. Hned v počátcích existence edice se podařilo v tisícových nákladech vydat a do konce roku 1937 téměř rozprodat několik titulů (např. KOVÁŘ, František: Idea království Božího (náklad 3300 ks, rozebráno); TÝŽ: Náš poměr ke katolictví (náklad 6500 ks, rozebráno); RUTRLE, Otto: Laik a CČS (náklad 20000 ks, prodáno 10000 ks); MILDOVÁ, Berta: Malá rukověť sociální práce (náklad 2000 ks, prodáno 1200 ks), BARTOŠ, František Michálek: Jihlavská kompaktáta (náklad 2200 ks, prodáno 2100 ks).
Vedle nově zřízené edice Živá církev CČS(H) vydávala své tisky v edici Blahoslav, vydávání tiskovin a periodik (zejména Českého zápasu, Náboženské revue, Úředního věstníku CČS a kalendáře Blahoslav) od začátků CČS(H) zaštiťovalo Tiskové a nakladatelské družstvo Blahoslav, které od roku 1923 disponovalo vlastní knihtiskárnou. Kromě týdeníku Český zápas, který vycházel v roce 1937 a 1938 v nákladu 6 900 výtisků, vydávala CČS(H) ještě v roce 1939 celkem 15 periodických časopisů: týdeníky Čechoslovák a Palcát; čtrnáctideník Ohlasy nového života; měsíčníky Stráž na Táboře, Husův kraj, Pravdou k životu, Náš život, Věstník náboženských obcí CČS na Českomoravské vysočině a Věstník sociální služby v církvi československé; desetkrát ročně vycházely Věstník náboženských obcí CČS Velké Prahy, Idea a Svoboda svědomí; šestkrát ročně Husitské Podbrdsko a Náboženská revue; čtyřikrát ročně Náš ruch. K uvedenému výčtu je potřeba připočíst ještě ústřední radou vydávaný Úřední věstník CČS a časopis pro mládež CČS(H) Malý Čechoslovák (Mladý křesťan), jenž byl na upozornění Tiskové dozorčí služby v Praze od čísla 9. – 10., roč. XIV. (1938/1939) uváděn pouze zkratkou M. Č. s podtitulem Časopis pro mládež církve čs. a následně byl přejmenován na časopis Mladý křesťan.
Vzhledem k poměrně velkému počtu časopisů se v církvi již v roce 1936 uvažovalo o jejich sloučení a soustředění pozornosti k ústřednímu tiskovému orgánu Českému zápasu a Náboženské revue jako časopisu, který se věnuje odborné myšlenkové práci v církvi. Časopisy stavovských organizací Svoboda svědomí (Jednoty duchovenstva CČS) a Idea (Spolku učitelů náboženství CČS) měly být začleněny do Náboženské revue a vycházet jako její přílohy. Se záměrem byly srozuměny výbory i valné hromady obou stavovských organizací. Redakce Svobody svědomí dokonce hodlala od třetího čísla ročníku 1936 snížit rozsah svého časopisu na 4–8 tiskových stran a začlenit ho jako přílohu k Náboženské revue, to se ale nestalo a oba stavovské časopisy vycházely nadále samostatně. Pokus o obdobnou slučovací akci proběhl neúspěšně znovu na počátku roku 1939.
Drtivá většina uvedených církevních časopisů byla během protektorátních let zastavena. Kromě Českého zápasu až do roku 1945 vycházela pouze Svoboda svědomí, jejíž vydávání v roce 1951 ukončil až komunistický režim, když nebyla zařazena do seznamu povolených časopisů pro rok 1952. V letech 1939–1945 si časopis Jednoty duchovenstva CČM držel obdobný rozsah od 152 do 160 stran. V roce 1945 vyšlo jen pět čísel, poslední v květnu. Vydávání bylo obnoveno v lednu 1946. Náboženská revue, která měla celocírkevní dopad, byla poprvé výrazněji omezena v září 1942, kdy musela redakce pod vedením Františka Kováře od čtvrtého čísla zmenšit rozsah na polovinu a z obsahu vyloučit vše, co se týkalo života v protektorátu. Od 1. září 1944 bylo vydávání časopisu tiskovým odborem ministerstva školství a národní osvěty dočasně zastaveno. Dočasný zákaz ale plynule přešel v zákaz trvalý, takže revue začala znovu vycházet až v roce 1946.
Revolučně a nedemokraticky zřízená Ústřední národní správa CČS od května 1945 převzala mimo jiné kontrolu i nad církevním tiskem a pracovala na prosazování svých zájmů. Prozatímním redaktorem Českého zápasu byl jmenován František Roháč, jemuž se na ministerstvu informací podařilo prosadit povolení církevního periodika ve zvýšeném nákladu 20 000 výtisků týdně, přičemž jednotlivá čísla vycházela v rozsahu čtyř tiskových stran. Ústřední list církve byl tedy opět po téměř třech letech vydáván jako týdeník. Hned v prvním čísle, jež vyšlo počátkem června 1945, bylo otištěno jmenování Václava Vyšohlída, který se vrátil z koncentračního tábora Dachau, novým definitivním redaktorem. Dosavadní redaktor Antonín Vinklárek byl z funkce odvolán a ustanoven zástupcem faráře v Sázavě, tam ale nenastoupil a odešel ze služeb CČS(H). Národní správa byla uvalena taktéž na Tiskové a nakladatelské družstvo Blahoslav.
Církevní tisk nastoupil v osvobozeném Československu novou cestu, kterou přiléhavě charakterizoval redaktor Českého zápasu, když vyzýval dopisovatele ústředního církevního listu ke spolupráci: „Pište, prosím, krátce a kladně. Poslání církve československé: naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké duchem Kristovým znamená dnes, v době budování státu, konkrétně: plnit program národní fronty a její vlády. To je dnes nejrevolučnější a nejpotřebnější čin.“ Vskutku svérázné rozpoznání znamení doby pro církev, které ale i dnes varuje. Přes řečené doporučuji si udělat čas a ponořit se do bohatství Českého zápasu třeba v 60. nebo 90. letech. Nesetkáte se se svědectvím ideologické prázdnoty, nýbrž najdete výživný pramen…
Martin Jindra
Český zápas 21/2024 z 26. 5. 2024
Distributoři slunce, aneb pohled do diecézních časopisů CČSH
K názvu a obsahu našeho církevního časopisu
O časopisu olomoucké diecéze Setkávání
Snažíme se o větší a aktuální záběr říká šéfredaktor Vinného kmene
S Lukášem Bujnou o zániku plzeňského časopisu Katabáze a vzniku newsletteru
Rozhovor s odpovědnou redaktorkou časopisu Husita Renatou Velíškovou
