(ČZ 21/2024) Pražská diecéze CČSH vydává periodikum Husita každé dva měsíce. Zeptali jsme se odpovědné redaktorky Renaty Velíškové nejen na tvorbu tohoto magazínu, ale i na její práci v pražské diecézi.
Pamatujete si, kdy vznikl časopis Husita?
U vzniku časopisu jsem nebyla, k církvi jsem nastoupila v r. 2010. Časopis vznikl o 10 let dříve, vychází 6x do roka a je to dvouměsíčník.
Jak dlouho zde působíte jako odpovědná redaktorka?
Já tu působím, tuším, 10 - 12 let. A přišla jsem k tomu, jak se lidově říká, jako „slepý k houslím“. Moje předchůdkyně, sestra Milena Bohatová, dcera profesora Salajky, byla svojí profesí vystudovaná novinářka a časopis od začátku vytvářela. Potom se dostala do těžkých zdravotních problémů a víceméně den ze dne skončila. Nebyla prostě schopná dál pokračovat. Na diecézi míváme jednou za měsíc poradu zaměstnanců a bratr biskup tam vznesl prosbu, aby se někdo tohoto časopisu ujal. Následovalo takové to hrobové ticho a každý sklopil hlavu. A protože já mám ráda český jazyk, ráda s ním pracuji, dělávala jsem korektury pro nějaké časopisy, tak mě to trochu zaujalo. Jen jsem se zeptala, co to obnáší a už to bylo. Bratr biskup to vzal tak, že se o to hlásím a okamžitě na mě delegoval všechno, co s tím bylo spojeno. Ze začátku byl problém dostat se v počítači na nějaké podklady, protože ses. Bohatová to měla samozřejmě ve svém PC, kde měla různé poznámky, postupy a hlavně kontakty, zaheslované. Takže více méně know-how časopisu jsem si vytvořila sama, protože nebyl nikdo, kdo by mi s tím poradil. Jsem za to ale ráda, protože člověk si musí projít přípravou, která mu následně přináší svobodu a lehkost při práci.
A pracujete třeba s nějakým programem pro tvorbu tohoto časopisu?
Je to tak, že já shromáždím příspěvky, zpracuji je tak, že udělám rozvrh na které stránce ten který článek bude a pošlu to grafičce Simoně Ullspergerové. Ona to potom dává do šablony v programu, ve kterém pracuje. Jedná se o Adobe Creative Cloud. Je to soubor programů pro profesionální přípravu tiskových materiálů (Indesign, Photoshop, Illustrator), není to tedy jen jeden program, Indesign je na zlom, Photoshop na úpravu obrázkůa Illustrator na kresby. Simona mi následně pošle náhledové pdf. ke korektuře. Občas zjistím, že mi něco uniklo, ale o tom vlastně korektury jsou. Nicméně, ona má ode mě obsah časopisu, ví který příspěvek, na kterou stránku přijde a podle toho to zpracuje. Přidá tam např. barevné pozadí, různé grafické doplňky, upraví nadpisy apod. Řekla bych, že to dělá velice pěkně. Když je časopis ve fázi přípravy do tisku, pošlu ho bratru biskupovi ke schválení. Nevím, zda má vždy časovou kapacitu, aby přečetl všechno, ale někdy to schválí bez jakéhokoliv zásahu, někdy si tam přeje nějakou úpravu nebo vložit ještě třeba další fotografie. Takže jsme vlastně na to zpracování tři.
Kde berete motivaci pro výběr článků?
Snažím se, aby obsah byl co nejpestřejší, aby tam bylo ode všeho něco, různá témata. Takže klíč na to nemám, ale sleduji co se v církvi děje a někdy prostě vyzvu faráře, aby informovali o plánovaných nebo uskutečněných akcích ve svých náboženských obcích formou článku a přiložených fotografií. Také se snažím, aby tam byla nějaká lehčí témata. Svého času jsem tam vkládala i třeba články o zdravé výživě. Já si myslím, že to každý přivítá. Bylo to docela zajímavé s pozitivním ohlasem, bylo to takové zpestření. Vzhledem k tomu, že má časopis 36 stran a chceme oslovit i širší okruh čtenářů, měl by obsahovat kromě duchovních a náboženských témat i jiné informace a zajímavosti. Před časem mi posílala příspěvky známá a uznávaná novinářka Věnceslava Dezortová, kterou jsem „zdědila“ po ses. Bohatové. Ona měla obrovský přehled, kde se co děje, kde jaké představení bude mít premiéru, jaká kniha kdy vyjde, kde se konají různé výstavy a další kulturní akce. To bylo opravdu úžasné a pro časopis přínosné. Bohužel před čtyřmi roky zemřela. Co se týče příspěvků, tak vždy musím posoudit, zda nějaký článek není moc kontroverzní, aby si to někdo špatně nevysvětlil. Někdy se objeví třeba i jemná kritika něčeho, co se dotýká církve. To musím vždy velmi zvážit, aby to nevyvolalo nějakou negativní odezvu. Čerpám z různých zdrojů a snažím se, aby časopis byl zajímavě čitelný.
A máte i odezvy od čtenářů, jaká z rubrik se jim nejvíce líbí?
Tak to se mi stalo asi dvakrát nebo třikrát, že mi někdo napsal nebo zavolal, že ten který příspěvek se mu líbil a bylo to většinou na náboženské téma. Když jsem tam dávala před časem článek o Tomáši Akvinském, tak měl velký ohlas. Ale ze začátku byla i kritika a nedivím se, zejména to bylo na četnost článků jedné z přispěvatelek, která je velmi výkonná a posílá do každého čísla i několik příspěvků. Nebo se stalo, že jsme tam umístili pozvánku na akci, ale časopis jsme nestihli do určeného data vydat. Grafička třeba byla na dovolené a nemohla na něm pracovat, nebo si bratr biskup přál, aby se něco změnilo či tiskárna napsala, že si musíme počkat, protože mají nějakou jinou velkou zakázku.
Jaký je náklad magazínu?
Náklad je nyní 400 kusů za dva měsíce. Dříve to bylo 800 kusů, protože cena byla výhodnější a odběratelů bylo více. S tím byl ale problém, protože výtisky zbývaly. Tak jsme je poskytovali například nemocnicím pro pacienty a dávali jsme je třeba i do zdravotnických zařízení a do domovů seniorů, kde si je rádi klienti přečetli. Současných 400 kusů je dostačujících, abychom podělili předplatitele a také byly k dispozici na různé akce. Bratr biskup a bratr tajemník při svých pracovních cestách na vikariátní konference nebo do náboženských obcí vozí výtisky s sebou a poskytují je za účelem informací a prezentace života v naší diecézi.
A spolupracujete i s jinými periodiky CČSH?
To vyloženě ne, ale když se např. koná nějaká celocírkevní akce, tak si sdílíme fotografie. Používáme často materiály, které pořídí zaměstnanci ÚÚR CČSH, jelikož my nemáme vlastního fotografa. V tomto ohledu úzce spolupracuji s doktorem Tomášem Novákem, který vždy velmi ochotně poskytne informace a obrazový materiál.
V pražské diecézi jste žena mnoha funkcí – jste odpovědná redaktorka časopisu Husita, referentkou kulturně-vzdělávacího odboru a také zástupkyní ředitele Vyšší odborné školy Husova institutu teologických studií (VOŠ HITS) Praha. Kde na to berete energii?
Doc. Tonzar mi pomohl v motivaci k práci na VOŠ tím, že mě jmenoval svojí zástupkyní. To znamená, že mám víceméně na starosti administrativu a organizaci vzdělávání na VOŠ. Práce se studenty je velmi motivující a zajímavá. Já jsem vždycky k tomu měla trošku sklony, protože jsem působila svého času jako učitelka v mateřské škole. Takže trochu zkušenost v této oblasti jsem měla, i když je to úplně něco jiného, pracovat s dětmi nebo dospělými. Svého času jsem také dělala korektury diplomových a bakalářských prací, což mě hodně bavilo, protože jakákoliv práce s českým jazykem je pro mě zajímavá. A kde beru na to energii? Je pravda, že občas pracuji doma, někdy i o víkendu, protože když se toho sejde víc, tak prostě nic jiného nezbývá. Já si dost potrpím na to, aby bylo všechno, jak má být, včas, v pořádku, abych nikomu nekomplikovala jeho další práci. Motivací je asi to, že ta práce je nesmírně kreativní - jak s časopisem, tak i se studenty. Nejvíc radostné, motivující a povzbuzující je, když absolventi přijdou a poděkují za to, že mohli školu u nás vystudovat. Odtud tedy beru energii.
Za rozhovor děkuje Ondřej Syrový
Český zápas 21/2024 z 26. 5. 2024
Distributoři slunce, aneb pohled do diecézních časopisů CČSH
K názvu a obsahu našeho církevního časopisu
O časopisu olomoucké diecéze Setkávání
Snažíme se o větší a aktuální záběr říká šéfredaktor Vinného kmene
S Lukášem Bujnou o zániku plzeňského časopisu Katabáze a vzniku newsletteru
