O víkendu 12. - 14. května 2023 jsme se z různých koutů naší země (včetně jedné účastnice ze Slovenska) sjeli do Liberce, kde jsme na tamější faře CČSH našli přístřeší pro naše každoroční setkání pamětníků někdejších dětských táborů ve Zlaté Olešnici i pozdějších putovních táborů mládeže.
Po ubytování ve 2. patře liberecké fary a po bohaté večeři z přivezených dobrot v síni B. Němcové v přízemí fary jsme se vypravili na večerní procházku centrem Liberce. Nemohli jsme při ní minout nejen libereckou radnici a divadlo, kostely a valdštejnské domky, ale ani mohutnou stavbu moderní liberecké knihovny. Její součástí je i nově zbudovaná židovská synagoga na trojúhelníkovém půdorysu jednoho z cípů davidovské hvězdy a stojící na místě své předchůdkyně zničené nacisty. Po návratu z procházky jsme pak ještě poseděli kolem stolu v rozhovorech o životě v našich rodinách i v církvi, při zpěvu i v modlitbě. Na jednu z účastnic bohužel dolehla určitá slabost, a tak jsme ji museli na čas svěřit do péče zdravotníků.
Další den v sobotu jsme vyrazili na výlet po proudu Nisy. Bylo nás dvanáct, a tak jsme se pohodlně vešli do tří aut. Naším cílem byl hrad Grabštejn, který někteří z nás pamatovali ještě jako nepřístupnou ruinu ve vojenském prostoru. Pak se ale začal opravovat a díky otevřenosti tehdejšího kastelána jsme jej mohli hojně využívat nejen ke svátečním bohoslužebným shromážděním v krásné renesanční kapli sv. Barbory, ale i k setkáním dětí a mládeže, kdy jsme obsadili celý tehdy ještě prázdný hrad od sklepa až po věž. Dnes je hrad pěkně opravený a nabízí několik prohlídkových okruhů. K tomu hlavnímu jsme si samozřejmě přidali i zmíněnou kapli, kde jsme v závěru prohlídky prověřili její akustiku a zároveň poděkovali Pánu Bohu zpěvem „Ubi caritas“.
Z Grabštejna jsme sjeli do blízkého Hrádku nad Nisou. Zde jsme se naobědvali, prohlédli si krásně upravené náměstí a při malé procházce také obešli náš zdejší sbor i faru se zahradou.
Z Hrádku nad Nisou jsme se potom přes kousíček Polska vypravili do Německa na Oybin. To je malé kouzelné lázeňské městečko v uzavřeném údolí Lužických hor pod hraniční horou Hvozdem, do něhož z nedaleké Žitavy jezdí parní úzkokolejka. Uprostřed údolí se tyčí mohutný pískovcový masiv, na němž se nacházejí monumentální pozůstatky gotického kláštera, horský hřbitov, ale třeba také malý domeček bez oken fungující jako ten nejjednodušší fotoaparát – camera obscura, promítající na střechu Trabantu pohledy do blízkého okolí. Cestou nahoru ke klášteru jsme se ještě zastavili v půli kopce v luterském kostelíku. Jeho zvláštností (kromě krásného starobylého vybavení s kazatelnou přímo nad oltářem) je právě to, že stojí ve svahu a lavice jsou v něm proto uspořádány schodovitě. I zde jsme se před dalším výstupem posílili zpěvem písně, a to „Každý den Pán mi sílu dává“. Nahoře nás pak kromě již zmíněných zajímavostí čekala prohlídka expozice z dějin hradu a kláštera v části zachovalých budov, ale i živá hudba zaznívající v rozlehlém klášterním kostele bez střechy a také několik pěších tras s pěknými vyhlídkami, jak do vlastního areálu kláštera, tak na městečko s nádražím a parním vláčkem přímo pod skalním masivem.
Večer po návratu do Liberce jsme se radovali z toho, že se mezi nás zase mohla vrátit naše „ztracená ovečka“. Opět jsme poseděli v rozhovoru kolem stolu, ale tentokrát již ne tak dlouho do noci, neboť v neděli ráno nás čekala bohoslužba, kterou jsem sloužil společně se zdejší sestrou farářkou Mirkou Mlýnkovou. Vzpomněli jsme při ní i na libereckou sestru farářku Libuši Harcubovou, kterou si k sobě Pán Bůh povolal před čtvrtstoletím také o druhé květnové neděli na Den matek. Kromě přání maminkám jsme pogratulovali i přítomnému básníkovi bratru Stanislavu Kubínovi k jeho nedávným osmdesátinám. Měl jsem radost, že mezi účastníky bohoslužby směl být i hlavní iniciátor přestavby libereckého sborového domu, dnes již pětadevadesátiletý bratr Stanislav Dvořák se svou dcerou Eliškou a vnukem Martinem a jeho ženou. Naše poděkování za možnost ubytování a vřelé přijetí patří všem sestrám a bratřím z libereckého sboru v čele se sestrou předsedkyní Květou Novákovou.
Ten hlavní dík za to, co jsme společně prožili, pak samozřejmě míří k našemu nebeskému Otci, který nás skrze Pána Ježíše dal dohromady, a věříme, že v budoucnu opět shromáždí.
Za účastníky setkání
Štěpán Klásek
Český zápas č. 22/2023 z 28. 5. 2023
Foto: Štěpán Klásek
