Pokud vnímáme Velikonoce především jako svátky jara, probouzející se přírody a nového života, pak je ten radostný tón jednoznačný.

Z hlediska biblických událostí se může zdát příběh o Ježíšově zatčení, vyslýchání, ponižování a smrti smutný, krutý, pochmurný, takže můžeme tíhnout k tomu si jej příliš nepřipomínat. Když si však uvědomíme, že to všechno podstoupil kvůli nám, je to důvod k vděčnosti, a to, že všechno nakonec dopadlo dobře a Ježíš byl vzkříšen, je pro nás zdrojem veliké radosti. Radosti z toho, že Bohu na nás opravdu záleží, a to i tehdy, když jiný by to s námi už dávno vzdal.

Myslím, že tuto velikonoční radost velice krásně znázorňuje Ukřižovaný Ježíš, ztvárněný sochařem Františkem Bílkem. Najdete ho třeba v katedrále sv. Víta, ale i na jiných místech, jednoho máme například v naší náboženské obci v Michli. Na rozdíl od běžných krucifixů, kde Ježíš na kříži bezvládně visí s hlavou svěšenou, Bílkův Ježíš je živý, vzkříšený a ač je stále na kříži, jeho rozpažené ruce vypadají jako otevřená náruč, která nás všechny zve k sobě. Jsem moc ráda, že tuto radost můžeme při pohledu na Bílkovo dílo vnímat nejen o Velikonocích, ale každou neděli.

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za všechno, co jsi pro nás udělal a děláš, za to, že nás stále zveš k sobě. Amen.

Jana Krajčiříková

Obrázek nakreslila: Lucie Krajčiříková

Český zápas č. 15/2023 9. 4. 2023 

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše