Pro děti do křesťanského časopisu Cesta napsala Jana Krajčiříková a ilustrovala Lucie Krajčiříková. Víte, když je někdo socha, nemůže se jen tak sebrat a někam si zajít, bavit se s ostatními... Takže své poznatky o světě získávám jen z toho, co vidím a slyším kolem sebe.
Možná se pak mohu v něčem mýlit, můj pohled může být zkreslený. Vždyť mé možnosti jsou tak omezené! Na druhou stranu mám zase výhodu v tom, že je mi už několik stovek let a všechno, co jsem viděl a slyšel, si pamatuji. U některých lidí mi připadá, že si nepamatují ani to, co se stalo minulý týden.
Zjistil jsem, že vy lidé dost často mluvíte o tom, co je a co není pravda. Na první pohled se může zdát, že o tom přece nemůže být sporu – věci jsou prostě tak, jak jsou, a kdo to popírá nebo tvrdí něco jiného, lže. I když i v těchto případech to nebývá tak jednoduché, co teprve situace, když se mluví o pravdě v tom smyslu, že se řeší, co je správné, a co ne. Tady už mohou být názory hodně různé, a kdo to má rozhodnout?
Naštěstí se vy lidé máte o co opřít. Máte své autority, kterým věříte. Co jsem však měl možnost vysledovat, i ty autority se mohou ve svém postoji lišit a záleží, komu víc věříte. A co když se ukáže, že se autorita mýlila nebo dokonce lhala? Jestli vám proto mohu poradit, na vašem místě bych se spoléhal na tu autoritu nejvyšší. To je podle mě nejjistější. A tou nejvyšší a nejvíc ověřenou autoritou je určitě Bůh – vždyť kdo je víc?
A kde se o Boží pravdě nejvíc dozvíte, určitě víte – v Bibli. Tak to aspoň tvrdil jeden kazatel, co tu před lety vykládal lidem. Ale copak já vás můžu vůbec nějak poučovat? Vždyť jsem jenom omezená kamenná socha!
Jana Krajčiříková
Ilustrace: Lucie Krajčiříková na námět sochy Jana Blahoslava v Přerově od Františka Bílka.
