Liturgie podle patriarchy Karla Farského je bohoslužbou Církve československé husitské. Na její zrod je třeba nahlížet v celosvětovém kontextu a nikoli jako na nacionálně-partikulární čin. Modernistické světové hnutí i hnutí na půdě českého, respektive rakouského katolicismu, do svých reformních programů zahrnovalo také bohoslužebnou reformu. Český misál, který vycházel v letech 1919 až 1920, připravoval katolický modernistický kněz Karel Farský podle předlohy Missale Romanum. Po stránce liturgicko-formální se přidržoval římské mše a prováděl jen některé úpravy. Od počátku však Farský v bohoslužbě obnovil akcent na kázání. Tento Český misál, užívaný via facti o Vánocích 1919, se stal první bohoslužebnou knihou Církve československé (hustiské), nově vzniklé roku 1920. Později prof. Alois Tuháček vytvořil radikální návrh nové liturgie, ve kterém vyšel nejen z římské mše, ale také z východní liturgie Jana Zlatoústého. Vedle římské mše a pravoslavné liturgie čerpal též z bohoslužby anglikánské, skotské a starokatolické francouzské. Tento návrh se však neujal. K. Farský připravil a vydal vlastní návrh liturgie, který byl vytištěn v roce 1923. První sněm CČS(H) v roce 1924 přijal a učinil normou tuto Liturgii podle Karla Farského. Farský měl na mysli liturgii, která by v sobě odrážela pravou katolicitu církve založenou na evangeliu Ježíše Krista. Tvoří jako svébytný celek syntézu liturgických prvků východních, západních a evangelických. Církev československá husitská se vydala cestou, kterou v dějinách křesťanství realizovalo husitství a česká reformace. Zatoužila po proniknutí k podstatě křesťanské bohoslužby. Nejprve dala zaznít klasické římské mši v národním jazyce, ale šla dále k novému vyjádření vlastního smyslu večeře Páně.
Farského liturgie prošla revizí v roce 1939 a následně byl vydán tzv. Tuháčkův misál s bohatou částí zpěvů. Období biblické teologie po druhé světové válce je spojeno v liturgické oblasti s badatelským a teologickým přínosem Františka Kováře, Jindřicha Mánka, Zdeňka Trtíka, Miloslava Kaňáka, Otto Rutrleho a dalších. Milan Salajka ozřejmil svým liturgickým bádáním a tvorbou ekumenický kontext a kontinuitu bohoslužby CČSH s dědictvím křesťanské tradice. Na VI. sněmu CČSH v roce 1971 byl přijat Liturgický řád. V roce 2004 byla vydána Liturgie podle patriarchy Karla Farského v notové verzi. Ve třídílné Bohoslužebné knize s biblickými čteními podle Ekumenického lekcionáře vydávané v letech 2013-2015 nacházíme aktuální text Liturgie podle patriarchy Karla Farského.
Liturgie podle patriarchy Karla Farského se člení na sedm částí: 1. Úvod k bohoslužbě - 2. Modlitby - 3. Zvěstování - 4. Obětování - 5. Zpřítomnění Ježíše Krista - 6. Přijímání - 7. Požehnání.
Do Úvodu k bohoslužbě patří přípravné modlitby duchovních a obce, píseň, apoštolský pozdrav (2 K 13,13), proklamace Božího království, responzorium „Bože věčný“, doznání hříchu a vin, responzorium „Hospodine, z hloubi srdce“ a zaslíbení Božího odpuštění. Následuje společná píseň, která může být obsahově vázána k doznání hříchu a odpuštění.
Do části Modliteb spadá vstup (úvodní čtení z Bible), ve vlastním smyslu k ní patří zpívané nebo recitované tužby, sborové a přímluvné modlitby s odpověďmi obce „Kyrie eleison“, „Gospodi, pomiluj“, „Smiluj se, Hospodine“ a modlitba „Přispěj nám“ zakončená trojiční doxologií a odpovědí obce (L 2,14).
K části Zvěstování se řadí modlitba před čtením ze svatých Písem, předčítání epištolního nebo starozákonního textu, blahoslavenství, slavnostní vyhlašování evangelia s proklamacemi obce „Sláva Bohu v Kristu!“ a „Za tvé Slovo, Bože, dík“. Následuje kázání a po něm vyznání víry a píseň vztahující se zpravidla ke zvěstovanému slovu.
V části Obětování jsou nejprve připravovány bohoslužebné předměty chléb a víno, které se s vodou nalije do kalicha. Po čtení biblického textu následuje výzva „S myslí mírnou a pokornou“ a zazní modlitba k obětování. Na dialog „Vzhůru srdce“ (srov. Pl 3,41) naváže chvalozpěv (preface) a Sanctus (Iz 6; Zj 4,8b) s připojenou částí Benedictus (Ž 117,27; Mt 21,9; srov. Did 12,1).
Část Zpřítomnění Ježíše Krista obsahuje děkovnou (eucharistickou) modlitbu, ustanovení večeře Páně (srov. L 22,19-20; 1 K 11,23-26 a paralely v Markově a Matoušově evangeliu). Na slova ustanovení navazuje proklamace Kristovy přítomnosti v církvi podle Mt 18,20. Následují modlitby za sjednocení církve s Pánem, prosby za Ducha svatého (epikléze). Modlitbu sjednocení, ve které je možné jmenovat svědky Páně, završuje Modlitba Páně (Mt 6,9-13).
Část zvaná Přijímání (communio) je zahajována lámáním chleba s pozdravením pokoje (pax), po kterém pokračuje christocentrická modlitba před přijímáním „Vyslyš nás, Pane Ježíši Kriste, z trůnu své věčné slávy a přijď nás posvětit“ (maranatha – 1 K 16,22) nebo jako jiná varianta je užívána modlitba „Beránku Boží“ (Agnus Dei – J 1,29). Důležitým prvkem této části bohoslužby je úkon projevování úcty vůči zpřítomňujícímu se Ježíši Kristu „Skláníme se před tebou ve svaté úctě“ (adoratio). S touto úctou je spojeno doznání nehodnosti a prosba (srov. Mt 8,8). Zaznívá výzva k přijímání (venite), na kterou navazuje Benedictus. Poté je přistupujícími přijímána svátost večeře Páně pod obojí způsobou ve formě intinkce. Obec po přijímání proklamuje „Jsme živi, avšak již ne my. Žije v nás Kristus.“ Následuje děkovná modlitba po přijímání (postcommunio).
K části Požehnání patří dialog duchovního a obce „Pán s vámi!“ (2 Te 3,16) „I s duchem tvým!“ (2 Tm 4,22) a žehnání duchovního slovy i gestem. V závěru bohoslužby je prostor pro sborová oznámení, zaznívá případně vyslání a bohoslužba je zakončena společnou písní.
Bohoslužebný život Církve československé husitské se vyznačuje rozmanitostí, pestrostí i ekumenickou otevřeností. Přesto má svůj sjednocující základ a východisko v Liturgii podle patriarchy dr. Karla Farského. Tato Liturgie se od počátku slouží ve sborech, v modlitebnách a v bohoslužebných střediscích na nejrůznějších místech. Kdo do liturgického dění vstupuje s vírou a pravidelně se shromáždění aktivně účastní, tomu se vždy znovu a znovu odkrývá nová hloubka a bohatství daru, kterým křesťanská bohoslužba je.
Tomáš Butta
